Boj o hegemonii

„Limitní situace nastala v oblasti přijatelného užívání přírodních zdrojů a zachování životního prostředí. Ekologické problémy získávají charakter civilizačního ohrožení a trvale udržitelný rozvoj se stává imperativem jakéhokoliv společenského uspořádání, i když řešení souvisejí s komplexnějšími změnami systému. Bariérou se stává extenzivní pojetí materiálního blahobytu. Trvale udržitelný rozvoj úzce souvisí i s otázkou stabilní populace a regulace migračních trendů.“( Jiří Dolejš)

Vítězstvím idejí pravicového liberalismu po roce 1989 se Česká republika dostala do poslední ligy v úsilí o řešení globálních problémů lidstva. Syndrom „není jiné alternativy“ kompromituje snahy o změny na cestě k udržitelnému rozvoji. Hospodářská demokracie v České republice je téměř v ilegalitě, v parlamentu probíhá boj „kdo s koho“ místo konceptu deliberativní demokracie „výběr nejlepšího“. K nové politické kultuře se zatím nehlásí žádná parlamentní strana, tedy ani levicová.

Jsme opět na začátku ve smyslu hledání nové teorie pro změnu neudržitelné praxe. Rozdíl mezi sociáldemokratickou tradicí a komunistickou tradicí teoretického myšlení a s ním spojeného radikálního přesahu se opětovně objevuje na scéně. Radikální levice sice ještě stále žije ve stínu nebezpečí nesprávné teorie a z ní vyvěrající „nesprávné“ praxe, ale je jasné, že TUR novou radikální teorii „znovu“ potřebuje. Požadavek tentokrát nepřichází od nesnesitelného vykořisťování ve vyspělých zemích , ale od nesnesitelného rabování životního prostředí a chudoby ve třetím světě. Mělo by být pouze otázkou času, kdy to pochopí „zelení“ i „rudí“ společně. Od doby, co z otázky životního prostředí se stalo politikum, hranice mezi >>zelenými a rudými<< je bez obrysů a mluví se o >>eco-socialistech<<, kteří znovu chtějí definovat koherentní používání světa.

Narůstající politický boj o hegemonii v otázkách TUR bude nutný a dobře uchopitelný v rámci otevřené informační společnosti. Její doménou není pouze parlamentní, ale především bohatá mimoparlamentní činnost, která se stává obrovskou rezervou v činnosti zastánců deliberativní demokracie (a KSČM(!)) jak dovnitř tak navenek státu. Dochází ke střetu o naše myšlení a jednání, o získání intelektuální hegemonie, kterou vytvářejí ´organičtí´ intelektuálové. Úkolem je určit prostředky a způsob jejich využití v informační společnosti.

Novým výkladovým paradigmatem, respektive myšlenkovými prameny, ze kterých by toto paradigma mohlo vyklíčit je (mladý) Marx s jeho emancipací člověka, rozvinutá dialektika a TUR s jeho Globálním partnerstvím pro rozvoj. Vše je, jen nositel změny (subjekt) musí vykřiknout: „král je nahý“.