Lidé pro lid

A. Ekologická etika a B. Socio-ekonomický systém

Nutno usilovat o A. Rozšíření ekologické etiky a zároveň je podmínkou B.Řešení ekologické krize změnou socio-ekonomického systému, která povede k vytvoření ekonomiky, jež nebude v rozporu s ekologickým chováním.

Důležité je vzájemné působení A. a B.(Michael Hauser):

„Rozhodující je, ze které pozice vyjdeme, neboť každá z nich vytváří jinou základní perspektivu řešení. Budeme-li nicméně rozvíjet jednu pozici, vždy se dotkneme i pozice druhé. Jestliže se vydáme cestou morální nápravy, časem můžeme začít reflektovat systémové bariéry, které brání dalšímu postupu. Když staneme na pozici B., budeme neustále narážet na etické otázky, neboť systémová se nemůže odehrát bez lidí, kteří o ni usilují a kteří mají jiné etické ideály než ti, jejichž jednání je formováno daným systémem.“

Lidská vůle – autonomní (a)nebo závislá? A. (a)nebo B.?

K A. patří víra ve změnu hodnot – porážka „pesimistů“ (soutěž, egoismus, prestižní chování k sebezničení, pohodlí místo štěstí).

Josef Vavroušek se pokusil o rámcové vymezení klíčových hodnot dnešní industriální společnosti, které stimulují vznik globálních a regionálních problémů (hodnoty typu I), a k nim se pokusil přiřadit alternativní hodnoty, které by byly slučitelné s trvale udržitelným způsobem života (hodnoty typu II). Podle Josefa Vavrouška budoucnost zřejmě do značné míry závisí na tom, jak vysoko na žebříčku svých individuálních a skupinových systémů hodnot umístíme hodnoty typu II a do jaké míry v sobě potlačíme hodnoty typu I. Je to závod s časem. Mezi nejdůležitější hodnoty patří :

Vztah lidského individua ke společnosti

I. Jednostranný důraz na individualismus a soutěživost (typický pro „reálný kapitalismus“). Jednostranný důraz na kolektivismus (typický pro „reálný socialismus“).

II. Vyvážený důraz na jednotlivce a kolektiv, doplnění soutěživosti kooperací

Vztah ke smyslu vlastního života

I. Hédonistická orientace na konzumní způsob života.

II.Důraz na kvalitu života, uvědomělou skromnost a odříkání se věcí zbytných.

Vztah k budoucím generacím

I.Preferování krátkodobých zájmů nad zájmy dlouhodobými a trvalými, život na úkor budoucích generací.

II. Respektování dlouhodobých důsledků lidských činností.

Vztah k odlišným názorům a jiným civilizacím

9. Netolerance k názorům jiných, ideologická, náboženská, rasová či jiná nesnášenlivost a snaha o řešení problémů silou.

II. Vzájemná tolerance, snaha o vcítění se do situace občanů jiných zemí, řešení problémů jednáním

Vztah k věcem společným

I.Rezignace na spolurozhodování o společných záležitostech.

II. Rozvoj participativní demokracie spojující přednosti reprezentativní demokracie se samosprávou.

Pět faktorů naděje a mírného optimismu podle B. Moldana: růstové indikátory doplněny o zátěž prostředí, nové technologie (např. solární panely), lidé pociťují osobní zodpovědnost, změna klimatu – vrcholoví politici začínají chápat souvislosti, finanční a ekonomická krize přináší nové příležitosti, ale syndrom „opět si půjčujeme“.

Trh nedokáže řešit problémy, které spolu s diktátem soukromého vlastnictví, vyvolal.

Při bližším pohledu se tento systém začne jevit spíše jako (pozdně) kapitalistický než jako tržní.

Postkapitalistické prvky nebo větší barbarství – jedno i druhé v rozvinuté kapitalistické společnosti je přítomno. Staré a nové trendy například v tak velké zemi jako jsou USA – jsou zde zastánci „síly“ (zbrojení a jeho využití), ale také verze pokroku (např. informační gramotnost, podpora sociálního zabezpečení, otázky globálního životního prostředí).

Jedním z největších zdrojů nestability je světový finanční systém. Uvádí se, že důvodem jeho nestability je jeho krátký pracovní horizont, má tendenci koncentrovat kapitál a bohatství, je pod tlakem prorůstových zájmů a způsobuje ztrátu sociálního kapitálu.

Velké koncerny, bojující proti státu únikem do daňových rájů, jej zneužívají a není proto dost prostředků pro sociální programy. Tento fakt je však zamlžen mediální převahou pravice.

Socialistická podnikavost musí zajistit prosperitu, ale technicko hospodářská racionalita musí být podřízena potřebě humanizace společenských vztahů, musí produkovat nejen materiální hodnoty, ale i životní styl.

Ekonomika je o lidech.

Fundamentální emancipace (politická a hospodářská) rozhodně patří k „reálné utopii“.

Zásadní význam spočívá v hluboké dialektice – „čím jsou rozdrobenější zájmy emancipovaných jednotlivců, tím snadněji se domluví celek“. Taktikou je „rozdrobení“ zájmů emancipovaných jedinců, strategií vybudovat efektivní, spravedlivý a trvale udržitelně se rozvíjející celoplanetární celek.

Lidé budou preferovat i nadále své individuální potřeby. Postupně bude narůstat důraz na seberealizaci, a to na ose egoismus-altruismus. Otázky seberealizace vystupují jako nové rozpory, které postupně nahradí základní rozpor mezi prací a kapitálem.

Ekonomika v TUR bude spojena se samozásobitelstvím, sebeuskrovňováním, decentralizací.

Globální partnerství pro rozvoj je spojeno s environmentálním vzděláváním v lidnatých zemích, jejich postupná expanze a migrace se nás bude dotýkat víc a víc.