VÝTAH 3
VÝTAH 3
Máme před sebou složitý společný problém. Nositelem pokroku budou malé skupiny vysoce kvalifikovaných, vzdělaných a tvůrčích lidí, na jejich závěrech ale bude brzy závislá celá populace. Intuitivně cítíme, že volební populismus musí být vystřídán bolestivým hledáním vědecké – objektivní - pravdy o možnostech soužití ve stále složitějším společném světě. Jde nám o systém, ve kterém se snoubí „autorita a tvořivost“.
Celosvětovým hospodářským nepokojům by měl čelit efektivní krizový štáb, a ještě důležitější je, aby se konfliktům včas předcházelo.
Úkolem nové politické ekonomie globalizace není nic menšího než maximalizovat pozitivní dopady ekonomické globalizace a eliminovat ty méně šťastné. Na skutečnou politickou ekonomii globalizace, stejně jako na skutečnou novou ekonomiku (praxi) a ekonomii (teorii) se dosud ještě čeká. Civilizační ohrožení totiž nepřináší jenom globální kapitalismus, ale mohou je obsahovat i špatně zvolené cesty z něj.“
V boji proti chudobě bychom měli prosadit zdaňování spekulativních měnových transakcí, což mnozí navrhují již řadu let.
Převedením zdrojů z vojenské výroby do ekologické či sociální sféry dosáhneme výrazného zvýšení kvality života.
Vyspělé země zesílí pomoc rozvojovým.
Nelze se vzdát také teoretických závěrů o možnosti, podle které by společnosti a regiony proměnily své agrární hospodářství na ekonomiku vědění bez toho, že by musely projít také stádiem zastaralé industrializace.
Pomoc rozvojovým zemím vyžaduje radikálně jiný přístup - vymyslet plán, který by problém rozvoje řešil komplexně. Základem jsou investice do lidských zdrojů, „naučit rybáře lovit ryby“.
Stav ekonomiky nelze posoudit bez přihlédnutí k úrovni zdravotní péče, systému školství a občanským a politickým svobodám, které přispívají k prožití uspokojivého života.
Pomoc přináší kýžený efekt, pokud jsou dodržena určitá pravidla. Podmínkou je, že musí být v souladu s odpovídající sociální a ekonomickou politikou a musí se také dostat k institucím a spolkům, které jsou schopny tuto politiku prosadit.
Pomoc by měla být směřována k vládám a dalším institucím s dostatečným počtem kvalifikovaných pracovníků, kteří na sebe berou zodpovědnost za znevýhodněné občany.
Představa o společnosti počátečního socialismu a její organizace byla v mnohém především zpětnou vazbou historického kapitalismu průmyslové éry a měla s ním i řadu prvků společných.
„Strana byla definovaná jako předvoj zcela vyhraněné dělnické třídy v konkrétně-historických souvislostech éry industriální modernity. Co představovalo stranu nového typu ve dvacátých letech 20. století (a typu postupně deformovaného zejména pod stalinistickým tlakem) je stranou starého typu na počátku 21. století v podmínkách postindustriální, informační společnosti s velice komplikovanou sociální a třídní strukturou, postmoderní relativizací a všeobecnou krizí identity, která se nevyhýbá ani politickým stranám.“
…„KSČM už také dávno není tzv. stranou „leninského typu“, předvojem dělnické třídy, stranou nemyslivé kázně a demokratického (ve skutečnosti byrokratického) centralismu, a to ze zcela objektivních důvodů, neboť takováto identita se rodila na základě představ o cestě k socialismu vytvářených na přelomu 19. a 20. století. Tyto představy nemohly být ve své době jiné, než prvoplánově revolucionářské, což se po převzetí politické moci promítalo do nedemokratických praktik.“ (František Stoklasa)
Základní limitou ekonomického systému se stalo bilancování mezipodnikových vztahů místo jejich tržního propojení, nepružné centrálně direktivní řízení při nedokonalém zespolečenštění státního vlastnictví. Princip plánovitosti zdegeneroval do byrokratické formy, absence kontroly reálných vlastníků zbyrokratizovala i správu společenského vlastnictví.
Ukázalo se také, že tento systém nebyl ekologičtější než kapitalismus. Hrubě preferoval tzv. ekonomické a sociální (nejednou i pseudosociální) zájmy na úkor i běžné ochrany přírody a životního prostředí, v soutěži s kapitalismem se soustředil na ekonomický růst.
Pravicové strany mají systém zainteresovanosti založený na hodnotách a ekonomickém spojení. KSČM tento systém potřebuje vybudovat na základě ne moci peněz, ale získání podílu na řešení problémů většiny spoluobčanů. Tento podíl není schopna bez mladých myšlenek a tváří dále zvětšovat. Mladým lidem nejde o jejich vlastní podíl na moci ale o to, aby dostali šanci měnit dění kolem sebe ve prospěch ne individualismu, ale hesla „jiný svět je možný“. Bez mladých lidí ideály a myšlenky nové levice jen velmi složitě přežívají.
Nová generace ve své zvídavosti chce stále silněji znát pravdu a mít své slovo. Bez odpovídajícího místa problémů životního prostředí ve strategii levice těžko získáme zájem mládeže.
Zejména mladí lidé hledají možnost vzdělání a diskusí s odborníky, chtějí se podílet na tvorbě levicové politiky. Chtějí mít pocit, že myšlenka, kterou hájí není ojedinělá a na okraji společnosti a že při jejím prosazování jim KSČM pomůže. Měla by se naučit s těmito lidmi pracovat, ne je primárně přijímat do strany.
Roste počet těch, kteří Haló noviny čtou prostřednictvím jeho webových stránek. Zde působení strany směrem „dovnitř“ se obrácí na působení směrem „ven“.
Reforma strany se promítne do možnosti utváření názorových proudů a platforem otevřených celé levicové veřejnosti, reprezentujících generační, profesní, odborné aj. zájmy. Reforma se neobejde bez zásadních změn v úrovni, organizaci, obsahu a celkové modernizaci vzdělávací, diskusní, informační a mediální činnosti.
KSČM by měla být:
- stranou diskuse a dialogu a moderní informační stranou fungující jako otevřené fórum, vytvářející prostor pro názorové a odborné platformy otevřené veřejnosti, stranou považující rozhodování o celospolečenských otázkách za věc veřejné diskuse a poskytující této diskusi a dialogu své tištěné i elektronické mediální prostředky
- stranou politické kultury se svobodnou nabídkou a soutěží programů, myšlenek a vizí
- stranou postupně znovu zakládající kluby lidí stejné profese nebo stejných zájmů, jež by nemusely být organizovány vždy pod hlavičkou KSČM, a postupně do nich vtahovat další občany, především mladé lidi
- stranou využívající své prostředky – jak finanční, tak know-how například zakládáním firem tak, aby v budoucnu byla zabezpečena politická činnost strany.