SOCIALISMUS PRO 21. STOLETÍ - A. ÚVOD
SOCIALISMUS PRO 21. STOLETÍ
A. ÚVOD
Celá práce vznikla kompilací 23 zdrojů literatury (viz Seznam autorů). Přestože podklady od jednotlivých autorů jsou využívány v různém rozsahu a intenzitě, snahou byl co největší celkový záběr všech úhlů názorů a pohledů, aby pohled na svět výzev levicového spektra pro 21. století byl všestranný a komplexní. Záměrem byla také možnost pohybu v různých rovinách abstrakce.
Zvolení tohoto přístupu není náhodné. Mělo by jít o jakýsi předstupeň k rozvoji metod vedoucích k zakládání „informačních burz“ – nejvyšších met rozvíjející se informační společnosti.
Práce je členěná do čtyř úrovní zpracování – (A.) úvod, (B.) výtah, (C.) zpracování s odkazy na podklady a (D.) podklady.
Světová civilizace se nachází na rozcestí: na jedné straně jsme svědky nevídaného rozvoje vědy a techniky v čele s informačními a komunikačními technologiemi a na druhé straně dominance nadnárodního kapitálu, enormního čerpání přírodních zdrojů, růstu populace a s ní i chudoby. Lidstvo se svým živelným rozvojem blíží k celoplanetárnímu prahu nenapravitelných škod, po jehož dosažení dojde k podstatnému snížení kvality života na Zemi. Tento proces již exponenciálně probíhá.
Nové zejména informační technologie přinášejí do politiky novou dimenzi – nezaručují sice vítězství nové kvality vztahů ve společnosti, bez nich je však tato nová kvalita jen těžko myslitelná. Perspektivou nové kyberpolitiky je rozšíření životního pole člověka (kyberposlance) až na celoplanetární rozměr, stlačování času a prostoru již začalo. Pokrokovým silám dnes nejde jen o spojení ekonomie času se sociální solidaritou, řeší i nový celoplanetární problém ekonomie prostoru a ekonomie hmoty.
Smyslem nastupující informační demokracie je překonání syndromu „voleb jednou za čtyři roky“ a veškeré pasivity s tím související přechodem ke svobodnému vyjadřování názorů, zájmů, jednání a seberealizaci.
Úkolem levice je kultivovat takový ekonomický a politický přístup, který povede k vítězství společenských vztahů s dominancí životních a pracovních hodnot souvisejících se zachováním existence lidí. Dopady egoismu ve společnosti musí být stále na očích.
Jakkoli je zrušení soukromého vlastnictví obsahem marxismu v jedné větě, nestačí nyní, po zkušenostech z 20. století, deklarovat přednosti společenského vlastnictví jako cíl programu bez jeho konkrétního naplnění participací - spoluúčastí v oblasti ekonomické demokracie i v oblasti demokratizace „klasické“ demokracie. Nic lepšího dějiny 21. století pro další emancipaci člověka připraveného nemají. Budoucí (deliberativní) demokracie bude slovy Václava Bělohradského racionálnější, legitimnější a zvyšující kvalitu společnosti.
Pozornost vyžaduje dialektický materialismus a dialektická metoda jako duše marxismu a v jejím pojetí rozpracované kategorie individua a celku, práce konkrétní a abstraktní, spolupráce a zároveň maximalizace soutěživosti ve společnosti, vlastnictví soukromého a společenského, rovnosti a nerovnosti.
Perspektivou globální společnosti jsou sítě bez jasně vymezeného centra. Nositelem pokroku se stává mládež plně zakotvená v kyberprostoru. Cílem jsou (virtuální) shromáždění svolávaná v častých a pravidelných intervalech s vyústěním do zakládání informačních burz.
Rozvíjející se informační společnost podpoří rozpuštění politické sféry ve sféře občanské.
Radikální levice nepodceňuje ekologickou a populační hrozbu, právě naopak. Úsilí nových (ekologických) hnutí podnítí heslem: buď kapitalizmus, nebo obyvatelná planeta. Nejúčinnější zbraní je prevence, dříve než nastanou nezvratné komplikace.
Stojí před námi vypracování globálního plánu obrazu, jak chápeme pokrok a dobrý život.
Výzvu k budování „znalostní ekonomiky“ jako reakci na vlnu globalizace obsahuje třetí cesta A. Giddense. Mezi pojmy, ke kterým se staví otevřeně a nově je definuje, patří vzdělávání, kreativita, lidský kapitál, úloha státu, odborů, neziskových organizací a jejich rovnováha (citlivý přístup) ve vztahu k občanské společnosti.
A. Giddensi nechybí ani jasný pohled na globální společnost a možnosti jejího řízení.
Vyzývá k vytvoření demokratických institucí, které by přesahovaly stát, k volbě delegátů do nového světového shromáždění. Popisuje systém globálně regulačních institucí, přijetí všech zemí, efektivní krizový štáb.
Nevyhýbá se ani centrálnímu místu pro definování pomoci rozvojovému světu - navrhuje zdaňování spekulativních měnových transakcí ve prospěch zemí potřebujících pomoc, zmiňuje se o možnosti převodu agrárních hospodářství na ekonomiku vědění bez zastaralé industrializace, o vymyšlení plánu řešícím problém rozvoje komplexně, o přednostním investování do lidských zdrojů.