Lidé pro lid

D. PODKLADY

TVORBA MODELU SOCIALISMU PRO 21. STOLETÍ

(22/s.23) Zamyslíme-li se však nad současným stavem výroby ve světě a vytvoříme si mentální model ideálního stavu, jak vyplývá z prací klasiků a dalších pochopíme, jak daleko do budoucnosti (tučně autor) bude nutno posunout „model socialistické společnosti“, aby měl šanci. Pro okamžitou politickou práci je téměř nepoužitelný, protože je za horizontem i dosti dlouhodobých úvah. Alan Kay sice řekl, že: „Nejlepší způsob, jak předpovědět budoucnost, je vynalézt ji“ (kurzíva autor) a má pravdu, ale v případě socializmu, protože jde o příliš složitý a dlouhodobý proces, je dosti nereálné si myslet v 21. století, že v něčí hlavě se zrodí recept, který se podaří přenést na masy a když je ovládne (stane se materiální silou), pak jej masy zrealizují. Jde o podobný problém jako perpetum mobile, který také nelze formálně dokázat, že to nejde. To však neznamená, že by se nemohla široce založeným politickým úsilím zlepšit současná situace širokých vrstev globální společnosti.

(8/s.48) Nesprávná teorie nemůže přesvědčit přemýšlivé, vzdělané, schopné a aktivní lidi, aby se této teorie chopili a přetvořili ji v politický program, učinili ji materiální společenskou silou.

(22/s.23) Když přijmeme tuto logiku, pak z toho vyplývá, že všechna vylepšení existujícího systému, které lze udělat již v kapitalizmu je vhodné je udělat již tam. To by mohlo být základem nového akčního programu levice.

(2/s.63) Počátkem nové převratné politické praxe musí být příslušně inovovaná převratná teorie.

(8/s.48) Hluboká a převratná teorie je nutným počátkem převratné politické praxe, která mění okolnosti, do kterých přichází.

(2/s.63) To znamená neustrnout na poznání kdysi dosaženém v době klasiků, ale ani se nechat smýkat postmoderní tříští různých nesourodých teorií objevujících se porůznu konjunkturálně na levici.

(8/s.47) Ostatní hnutí nebo uskupení, která si kladou skromnější cíle, než je změna společenského systému kapitálu, nepotřebují nijak hluboké poznání a přemýšlení, aby mohla jednat – jedněm stačí privatizovat podniky, jiným prosazovat morálku a náboženství, třetím ekologické zdanění.

(21/s.51) …. Bude mít stále více i charakter kultivovaného, teoretického, vědeckého odrazu společenské reality, včetně již zmiňovaného odvážného tvořivého myšlení a jednání, vyžadujícího mj. nejen morální principiálnost, ale i odvahu.

(8/s.47) …. že v krizi jsou především hlavní myšlenky a základní orientace celého hnutí.

(2/s.58) Snažili jsme se zachytit dostupné inspirace a zmapovat rozhodující přístupy. Ve stavu jisté diference se nachází také mezinárodní praxe i teorie. Pro tuto rozbíhavost názorů i diskuse nebylo jednoduché dosáhnout nezbytné syntézy. (tučně kurzíva autor)

(6/s.162) Mým záměrem bylo nějakým způsobem uchopit pozici, kterou v dnešním bouřlivém světě hledá a snad i nachází levá část politického spektra.

(6/s.162) Třetí cesta nabízí řešení jak restrukturalizovat zastaralou doktrínu sociální demokracie tak, aby byla schopná se vyrovnat s globalizační smrští a proniknout do znalostní ekonomiky.

(2/s.58) Rozdílnost přístupů jistě přetrvá a ne všechny spory bude možno verifikovat s vědeckou objektivitou. Model socialismu nelze formulovat staticky, budoucnost je také vždy v určité míře variantní. (tučně kurzíva autor)

(8/s.48) Na prvním místě je otázka, jak oživit teoretické myšlení tváří v tvář složité současnosti a jak nalézt tu správnou teorii, která nejlépe vystihne celkový pohyb společenské reality a všech jejích prvků, aniž si tuto realitu začne vykládat podle svých subjektivních přání.

(3/s.2)… jak by měl socialismus v podmínkách 21. století fungovat na základě dialekticko materialistického pojetí vývoje světa.

(21/s.50) Postupně se bude uplatňovat vědecký výklad vývoje světa na základě dialektického a materialistického pojetí.

(8/s.49) Levicová teorie, která ztratila vztah k politické praxi, ztrácí svůj význam, a politická praxe, která ztratila vztah k teorii, slepne a stává se praxí pouze „situační“a „kontextuální, tak přizpůsobivou, že nakonec přestává být praxí politickou a stává se obsluhou daných společenských mechanismů.

(8/s.49) Jenom na pozadí krizových bodů současnosti a nesnesitelných projevů kapitálu je možno pochopit, jaký význam má myšlenka komunismu, že totiž její význam je v tom, že je to fundamentální emancipace – emancipace od kapitálu jako hlavního regulátoru společenské reprodukce, který se nyní projevuje již téměř jenom destruktivně a který brání naplnit většinu dílčích emancipačních a ekologických požadavků. Tak je možno objevit i další aktuální význam komunismu, že totiž fundamentální emancipace je podmínkou toho, aby současná systémová krize nebyla vyřešena nastolením buržoazních nebo fašistických diktatur, tedy odstraněním i těch několika zárodků skutečné demokracie, které v tomto systému dosud existují.

(8/s.50) Postmoderní člověk má sice povědomí o současných světových problémech, a má povědomí o perspektivách budoucnosti, ale nic z toho nemůže přijmout za své, i kdyby chtěl, neboť prvky jeho osobnosti se neustále přeskupují a jeho pohled se neustále mění, a to téměř automaticky.

Postmoderní situace vede humanistické a emancipační myšlení k tomu poznání, že postmoderní člověk se může stát člověkem jenom tehdy, když bude obnovena perspektiva komunismu, která mu dá možnost, aby uvěřil svému lidství a nemusel nejhlubší lidské smysly – smysl pro svobodu, pro spravedlnost, pro tvořivost, pro nesobeckou lásku, atd., podřizovat té ideologii a té formě života, kterou si vynutil současný proces kapitálové společenské reprodukce.

(8/s.50) Základním cílem jedince není buržoazní zisk z kapitálu, který je založen na vykořisťování a je de facto odlidštěnou formou vyjádření hodnoty. Individuální zisk je ziskem celé společnosti. Tento zisk má takovou podobu, že jednotlivec si přisvojuje i společenský charakter, tedy lidské kvality výrobku. Tímto způsobem dochází k prolnutí individuálního a obecného: jedinec závisí na obecném (společnosti) a zároveň obecné (společnost) závisí na jedinci. Není třeba dodávat, že perspektiva této společnosti je perspektivou tvůrčího, plodného poměru ke světu.