ROVNOVÁHA
ROVNOVÁHA
(6/s.60) Ať je to jak chce, společenský řád, demokracie a sociální spravedlnost se nebudou dobře vyvíjet, jestliže je jedna z těchto institucí dominantní. Zachování plurality ve společnosti si žádá rovnováhu všech institucí, které je navíc třeba přizpůsobit současným společenským změnám.
(6/s.87) Vláda už nemůže zasahovat do ekonomiky takovým způsobem, jak to dělala dříve. Skalní přívrženci staré levice radí „regulovat a zase regulovat“, a je pravda, že zpřísnění regulace ekonomického života, alespoň v některých oblastech a situacích, je nutné. Ale stejně tak je zapotřebí deregulovat, a to tam, kde rigidní nařízení brzdí inovace, tvorbu pracovních míst anebo jinak omezují ekonomický růst. Vláda však není jenom od toho, aby držela na uzdě trh a dohlížela na technologický rozvoj, stejně tak se musí postarat o to, aby přinášely prospěch celé společnosti. Může to však dokázat jenom s pomocí občanské společnosti, jejíž zdroje jsou také předpokladem fungující vlády.
(6/s.68) Pro politiku třetí cesty by tedy měla být vždycky na prvním místě společnost obecně, ne pouze nějaké určité „společenství“.
Význam občanské společnosti spočívá v její schopnosti držet na uzdě trh a vládu. Tržní ekonomika ani demokratický stát nikdy nebudou správně fungovat bez civilizujícího vlivu občanských sdružení.
(6/s.101) Fiskální politiku nelze oddělovat od reformy vládního systému a státu. Vláda už prostě nemůže od občanů „vybírat“ daně, aniž by zajistila, že jejich výnosy budou efektivně využity a že manipulace s nimi bude naprosto transparentní.
(6/s.125) Aby globální systém fungoval, je nutné docílit rovnováhy mezi vládou, ekonomikou a občanskou společností, kterou v tuto chvíli postrádáme. Vznikají nové vládní modely, které je třeba posílit, protože jsou zavalovány globální ekonomikou a doprovodnými procesy technologického vývoje. Nesmíme zapomínat, že stále ještě existuje mnoho regionů, kde dosud nemají rozvinutý hospodářský systém, který se těžko buduje bez fungující občanské společnosti a demokracie.
(6/s.162) Politika třetí cesty není, jak se často tvrdí, kapitulací před neoliberalismem: je to přesně naopak. Uvažme jen, jaký význam přikládá aktivní vládě a veřejné sféře. Veřejnou sféru ovšem nelze slučovat se státem. Pokud dovolíme, aby se příliš rozrostly, zabředají státní instituce do byrokratických postupů a přestávají být schopné pružně reagovat na potřeby občanů. To můžeme považovat za akutní ohrožení veřejné sféry.
(6/s.162-163) Neoliberálům je jistě třeba dát za pravdu, kritizují-li stát právě pro tyto tendence, na druhou stranu ale nemůžeme očekávat, že se o lidi postará trh.