PARTICIPACE
PARTICIPACE
(5/s.18) … Počítal naopak se spontánní masovou účastí pracovníků, kteří se sdružují v decentralizovaných strukturách, ve kterých si také osvojují reálnou zkušenost participace a kooperace. Tomuto sdružování se i dnes přičítá – na rozdíl od soukromého či státního kapitalismu či „totalitarismu“ – schopnost volného, svobodného sdružování jako předpokladu tvorby (N. Chomsky).
(5/s.15) Protože se neorientují na boj proti jedné moci, státu a nesnaží se překonat systém vcelku, neusilují ani o institucionalizaci svých forem působení. Sázejí na spontánní participaci, projevují se přímou kulturní akcí. Přestože zdůrazňují „sebeidentifikační“ snahy, zkušenost je přesvědčuje o významu toho, jsou-li vtaženi do systému a spolupůsobí v klíčových strukturách.
(6/s.149) Firmy, které by vyměřily určitý podíl pro své zaměstnance, by mohla vláda daňově zvýhodnit. Dalším nástrojem, který by mohl tyto firmy a zaměstnance se zájmem o takový program motivovat, by mohla být možnost přednostních úvěrů.
(6/s.149) V tradičně korporativistických ekonomikách kontinentální Evropy narážíme na jinou formu participace zaměstnanců. Při transformaci, která probíhá i v těchto ekonomikách, se využívá možnosti podílového spoluvlastnictví jakožto demokratizačního prvku. Například ve Francii se díky privatizaci vytvořila síť vzájemně propojených významných společností. Pokud by se podařilo vytvořit příznivější daňové a legislativní prostředí, mohly by se akcie nakupovat za zaměstnance a možná by se daly zahrnout do důchodového plánu.
(6/s.149) Máme důvod domnívat se, že zaměstnanecké programy spoluvlastnictví by mohly posílit rozvoj oborů, které se zakládají především na odborné znalosti.
(6/s.149) … A právě ve firmách, které podnikají v oblasti IT, je podle slov jejich pracovníků nejběžnější odměnou poskytovanou nad rámec platu možnost podílového spoluvlastnictví.
(6/s.148) … úkolem vlády je vést firmy k tomu, aby, kde to jen trochu lze, umožnily svým zaměstnancům získat akciový podíl na společnosti a motivovat zaměstnance, aby vykupovali krachující podniky, kde je ještě reálná šance, že by se mohly vzpamatovat a přinést nějaký zisk.
(5/s.18) Přestože dnešní, kapitalismem poznamenaná podoba zaměstnanecké participace a samosprávy není sociálně jednoznačným jevem, zasluhuje si rozhodnou podporu. Dosáhnout jejích vyšších efektů by však bylo možné jen při podstatnějších přeměnách rozporu práce a kapitálu. Sama o sobě je participace jen ekonomický nástroj, který slouží tomu, kdo jej ovládá a stanoví podmínky jeho využívání.
(5/s.18) Radikální levice by měla možnosti i hranice participace studovat co nejpozorněji, a to tím spíše, že již dosahuje významnějšího rozsahu (v USA činí např. v podnicích různých velikostí ve svých rozmanitých formách 23,3 % - Z. Hába). Je totiž výhodná i z hlediska podnikatelů: zpravidla zvyšuje výkonnost podniků a přináší jejich majitelům vyšší zisk. Především však zvyšuje sebevědomí zaměstnanců a jejich schopnost rozhodovat o sociálně ekonomických problémech.
(5/s.18) Důraz na možnosti participace doprovází polemika s řadou dosavadních přístupů a návrhů marxistů. Pro mnohé teoretiky participace na Západě je marxismus systémem, který je s koncepcemi participace v zásadním rozporu. „Dobra“ jsou v něm dána údajně „předem“ a poskytována „zvnějšku“. Je stále považován za systém, který se orientuje na centrální a tím „nutně“ byrokratické plánování a vedení.
(5/s.17) … Např. pokusy o budování družstevního socialismu nemohly – podle Marxova mínění – při ostré konkurenci kapitalistického politického panství obstát.