GLOBÁLNÍ PLÁN BOJE PROTI CHUDOBĚ
GLOBÁLNÍ PLÁN BOJE PROTI CHUDOBĚ
(6/s.130) Čelní představitelé sociálních demokracií by měli v prvních dvaceti letech nového století spojit síly a vyhlásit válku chudobě. Měli bychom vyzkoušet, co někteří navrhují už mnoho let: zdaňování spekulativních měnových transakcí.
(6/s.73) Je teoreticky možné, že by společnosti a regiony promělily své agrární hospodářství na ekonomiku vědění bez toho, že by musely projít také stádiem zastaralé industrializace.
(6/s.117) Vymyslet plán, který by problém řešil komplexně, vyžaduje radikálně jiný přístup, říká Porter. Podnikání v chudých čtvrtích by mohlo a mělo být konkurenceschopné i v rámci regionálního, národního, ba i mezinárodního trhu.
Jaké mají tedy chudé městské čtvrti, které se nacházejí v blízkosti center, oproti konkurenci výhody, které mohou pro tyto účely využít? Porter mluví o čtyřech: strategickém umístění, existenci místní tržní poptávky, propojení s regionálními uskupeními a lidských zdrojích.
(15/s.25) … V zemích rozvojových přitom došlo k rozbití primární sociability (společenskosti založené na funkcích rodin, rodů či kmenů).
(6/s.131) Většinu problémů, které brzdí rozvoj ekonomiky chudých zemí, nezpůsobuje globální ekonomika ani egoismus bohatých států. Jejich příčiny je třeba hledat uvnitř společnosti: v autoritářském systému vlády, korupci, konfliktech, přísné regulaci a nízké úrovni emancipace žen. Mobilní investiční kapitál se takovým státům raději zdaleka vyhne, neboť riziko je příliš vysoké.
Tam, kde panují poměry, které vytvářejí začarovaný kruh, je těžké něco změnit, přesto však zdroje přicházející zvenčí mohou pomoci nastartovat změny na domácím poli. Pokud jsou vhodně použity, umožňují i těm nejchudším státům změnu k lepšímu. Investice do lidských zdrojů, aktivní intervence ve prospěch nabídky spolu se strukturální proměnou státu a občanské společnosti mají pro nerozvinuté země mnohem zásadnější význam než pro jejich ekonomicky rozvinuté sousedy.
Vracíme se zpět k pojetí svobody jako sociální schopnosti, tak jak ji definuje Sen, který se domnívá, že stav ekonomiky nelze posoudit bez přihlédnutí k úrovni zdravotní péče, systému školství a občanským a politickým svobodám, které přispívají k prožití uspokojivého života.
(6/s.132) Pomoc přicházející zvenčí může být velmi prospěšná, a to zvláště, je-li použita na podporu vnitřní obnovy.
(6/s.132) Z minulosti jsme se poučili, že pomoc přináší kýžený efekt, pokud jsou dodržena určitá pravidla. Podmínkou je, že musí být v souladu s odpovídající sociální a ekonomickou politikou a musí se také dostat k institucím a spolkům, které jsou schopny tuto politiku prosadit.
(6/s.132-133) Všechno tedy hovoří pro to, aby byla pomoc směřována k vládám a dalším institucím s dostatečným počtem kvalifikovaných pracovníků, které na sebe berou zodpovědnost za znevýhodněné občany. Bylo by přínosné, aby se změnil postup, jakým svět poskytuje pomoc chudým státům. Prioritou je vytvořit fungující vládu a podpořit rozvoj tržního systému, a pak teprve to ostatní. Příkladem za všechny jsou Mosambik, Mali a Bangladéš. Ethan Kapstein se domnívá, že pokud by všichni sponzoři dbali na to, aby pomoc byla využita „efektivně“, každým rokem by se 80 milionů lidí přestalo pohybovat pod hranicí životního minima. Vždyť i dnešní příspěvky, jakkoliv jsou nízké a nesprávně zacílené, každým rokem pomohou z tíživé situace 30 milionům lidí.
(6/s.155) … nikdy se nepodařilo pomocí intervencí zvenčí vyřešit klíčový problém, který byl příčinou konfliktu. Mezinárodní mírové oddíly byly většinou příliš slabé na to, aby mohly víc než jen přihlížet násilnostem, občas také dostaly pořádnou lekci.
(6/s.155) Pokud už dojde k celosvětovým hospodářským nepokojům, měli bychom mít v záloze efektivní krizový štáb, a ještě důležitější je, abychom konfliktům uměli včas předejít.
(6/s.155) Novodobé války bývají lokální povahy, ale vzhledem k tomu, že je v nich často zapojeno větší množství vnějších subjektů a organizací, můžeme říci, že jsou také globální. Neintervenovat nepřichází v úvahu, vždyť zapojení ostatních je přímo znakem těchto konfliktů.
(6/s.156) Ke smíru může dojít jenom v případě, že se strany následně dohodnou na vytvoření konkrétních institucí, které se budou opírat o univerzální zásady mezinárodního práva. Musí být vytvořeny příznivé podmínky k tomu, aby mohlo dojít k rekonstrukci občanské společnosti.
(6/s.156-157) Rozhodně tedy nejde o žádnou utopii. Tyto šťastné případy ale pochopitelně nepoutají pozornost, jakou by si zasluhovaly, neboť je vždycky zastíní zprávy o otevřených bojích a dlouho se vlekoucích konfliktech.