Lidé pro lid

DIALEKTIKA PRÁCE

(20/s.44)Vycházelo se z předpokladu, že zásada „každý podle svých schopností“ se bude moci stát všeobecně respektovaným morálním příkazem (kurzíva autor) teprve ve vyšší fázi komunismu, až práce nabude takových látkových tvarů, že se stane ve všeobecném rozsahu tvořivou činností (kurzíva autor) a tudíž i první životní potřebou. (kurzíva autor) Ve fázi socialismu, který vyrůstá na zděděné technické základně tovární strojové velkovýroby s její odlidšťující dělbou práce, nebylo možné počítat s tím, že morální pobídky k práci se stanou k naplňování tohoto požadavku postačujícími. Garantem účasti lidí v abstraktní, jednotvárné, „odlidštělé“ práci a nástrojem jejich stimulování k odvádění žádoucího pracovního výkonu muselo být za těchto podmínek odměňování podle práce. Tento princip odměňování byl i za socialismu prostředkem jistého ekonomického donucení k účasti ve společenské práci, i když již nešlo o donucení ze strany vnějších sil.

(20/s.46) … V podmínkách, kdy vlastníkem výrobních prostředků je socialistická společnost, musí být obsazování rolí v nejvyšší instanci zabezpečováno jejími samosprávnými orgány a kriterium odborných schopností může být – a v budoucnu být musí – v maximální možné míře respektováno od samého počátku.

Toto kriterium musí platit především při obsazování řídících rolí v celé hierarchii řízení odshora až dolů. Socialismus oddělení řídících rolí od rolí výkonných neodstraňuje, musí však učinit řídící role přístupnými všem občanům, kteří o ně projevují zájem a kteří v regulérní soutěži prokáží, že pro ně mají nejlepší odborné schopnosti. V podmínkách vědecko-technické revoluce, která rostoucí měrou činí a bude činit jednotvárné obslužné pracovní funkce zbytečnými a vytvoří podmínky k tvořivému uplatnění schopností pro široké masy se stane uplatňování kriteria schopností významným a náročným požadavkem nejen při obsazování řídících, ale i výkonných funkcí.

(22/s.23) Až převládne duševní charakter práce, kterou nelze (tučně autor) zproduktivnit přinucením, budou mít socialistické výrobní vztahy, jak si je idealizujeme, šanci. Zde nejvýznamnější roli může mít věda a technika.

(18/s.55) … na osvobozujících změnách v postavení člověka, umožňujících stále většímu okruhu lidí vnímat společenský a tvořivý smysl práce, nacházet v ní nejen zdroj výdělku, který bude zachován a podle zásad sociální spravedlnosti kultivován, ale také možnost seberealizace participace, osobního růstu, uplatnění iniciativy a podnikavosti.

(18/s.54) Vývoj k socialismu z hlediska kultury a vzestup kultury ze socialistického hlediska začíná tam, kde možnost (tučně kurzíva autor) svobodné duchovní reflexe a svobodného utváření lidské skutečnosti překračuje limity ekonomické nutnosti (tučně kurzíva autor), postavené na spotřebitelsko-vlastnické, tržní ideologii a praxi orientované na zisk, na hysterii „růstu růstu“ a „ufinancování“. Kulturu a ekonomiku od sebe nelze oddělit ani v socialistických podmínkách. Naopak, prolínání kulturního a ekonomického života a vědeckotechnického rozvoje může být významným zdrojem integrity člověka a společnosti. Také na veškeré socializující systémové změny, včetně změn ekonomických a vlastnických struktur v jejich pluralitě i změn charakteru práce, bude možno pohlížet jako na proces kultivace. Ekonomická a podnikatelská činnost, které se bude postupně vracet její lidský smysl, bude mít, zejména ve vyšší fázi přechodu k socialismu, stále více charakter tvořivého hospodaření, tedy kultury v nejširším slova smyslu.

(18/s.55) Od uplatňování samosprávného principu ve všech oblastech života lze očekávat postupnou obnovu dnes povážlivě upadající politické, právní a občanské kultury. Riziková, privatizovaná a individualizovaná kapitalistická společnost, vyvolávající protichůdné požadavky lidí, sociálních, profesních a věkových skupin, tříd a politických stran, mění politickou soutěž na bezuzdný a dekultivovaný boj o prosazování partikulárních, partajních a osobních zájmů na úkor zájmů celospolečenských a všelidských. Základem socialistické politické kultury bude nová, „nepolitická politika“ realizovaná na bázi široké palety samosprávných občanských struktur, iniciativ a forem přímé demokracie. Bude vytvářet podmínky pro nápravu mezilidských vztahů, vytěsňovat z nich aroganci, hrubost, lhostejnost a násilí a vnášet zásady slušnosti, solidarity, vzájemnosti a přátelství, tedy opět kultury v nejširším slova smyslu.

(18/s.53) Vize socialismu …. Vyjadřuje humanistickou perspektivu člověka a změnu jeho postavení spočívající v překonávání odcizení vyvěrajícího z podřizování mezilidských vztahů, cílů a smyslu života ekonomisticko-technokratickému a vlastnickému utilitarismu. Otevírá cestu ke společenství ve kterém se lidskost stane nejvyšším účelem a cílem. Toto směřování je kontinuálním, osvobozujícím vzestupem kultury jako integrity člověka a kvality života v jeho tvořivém, duchovním, estetickém a mravním rozměru. Základním předpokladem tohoto vývoje je tvůrčí, duchovní a intelektuální svoboda, svoboda vědomí a svědomí plynoucí z nezávislosti na moci, majetku, trhu a vládnoucí ideologii.