TVORBA MODELU SOCIALISMU PRO 21. STOLETÍ
C. ZPRACOVÁNÍ S ODKAZY NA PODKLADY
TVORBA MODELU SOCIALISMU PRO 21. STOLETÍ
*Je jasnější než kdykoli předtím, že budování socialistické společnosti je „během na dlouhou trať“, zároveň nelze spoléhat a konstruovat „model socialistické společnosti“ jak bude vypadat potom, ale je nutné vytvořit základní obrysy již dnes. Jakkoli jde o složitý a dlouhodobý proces „schéma o vymyšlení receptu, který se podaří přenést na masy a ty jej zrealizují“ (22/s.23) má při tvůrčím přístupu se zabudováním zpětné vazby ve 21. století stále platnost. Jinak řečeno „nesprávná teorie nemůže přesvědčit přemýšlivé, vzdělané, schopné a aktivní lidi, aby se této teorie chopili a přetvořili ji v politický program, učinili ji materiální společenskou silou.“ (8/s.48)
*Vylepšení stávajícího kapitalismu jsou možná a bezesporu užitečná (22/s.23), ale nemohou znamenat rezignaci na převratnou teorii pro převratnou praxi (2/s.63) (8/s.48). Nelze ustrnout na poznání dosaženém v době klasiků ani se nechat smýkat postmoderní tříští různých nesourodých teorií (2/s.63). Je nutné úrovní teorie a praxe překonat ostatní hnutí neusilující o změnu kapitálového vztahu (8/s.47), stimulovat odvážné tvořivé myšlení a jednání. (21/s.51)
* Hovoří se také o krizi hlavních myšlenek a základní orientace. (8/s.47) Otvírá se vějíř možností do všech směrů (2/s.58), jde o to vybrat a ověřit (lépe řečeno vybírat a ověřovat – neuzavřenost tohoto procesu bude důležitou součástí řešení) ty „správné“. Je nutné uchopit pozici v bouřlivé globalizační smršti a rozvíjející se znalostní ekonomice (6/s.162).
Nové globální informační pole dává naději, že různost přístupů bude překonávána a zásadní spory bude možno posuzovat s celoplanetární vědeckou objektivitou (oproti 2/s.58). Budoucnost je v určité míře variantní (2/s.58), ale z hlediska existenčního a udržitelného života na Zemi bude s velkou pravděpodobností možný výběr variant způsobů života daleko menší než v dnešní době mnozí deklarují nebo si představujeme. Záměrem této kompilační studie je tento závěr podpořit.
* Jde nám o teorii, která „nejlépe vystihne celkový pohyb společenské reality a všech jejích prvků, aniž si tuto realitu začne vykládat podle svých subjektivních přání“. (8/s.48) Toto úskalí provázelo celou éru „reálného socialismu“ a jeho náznaky lze sledovat na levici i dnes. Nejlepším lékem proti všem „subjektivním přáním“ a zjednodušujícím receptům je právě dialektika. (3/s.2) (21/s.50) Dnes, po historických zkušenostech, kdy radikální levice ve výsledku doplatila na všechna zjednodušení v teorii i praxi hnutí, je nadmíru jasné, že právě dialektika musí být očima moderního marxismu. Bez nich jen těžko „uvidí“ všechny složitosti vývoje současné i budoucí společnosti.
*Těsné spojení levicové teorie a praxe zůstává rozhodující obranou proti tomu, aby se staly pouze „obsluhou daných společenských mechanismů“. (8/s.49) Jde nám o „fundamentální emancipaci od kapitálu jako regulátoru společenské reprodukce“ (8/s.49), která „je podmínkou toho, aby současná systémová krize nebyla vyřešena nastolením buržoazních nebo fašistických diktatur.“ (8/s.49)
* „Postmoderní člověk má sice povědomí o současných světových problémech, a má povědomí o perspektivách budoucnosti, prvky jeho osobnosti se neustále přeskupují a jeho pohled se neustále mění, a to téměř automaticky“ (8/s.50), avšak závěr, že proto „nic z toho nemůže přijmout za své, i kdyby chtěl“ (8/s.50) mi připadá příliš pesimistický. V textu se dále pokračuje „postmoderní situace vede humanistické a emancipační myšlení k tomu poznání, že postmoderní člověk se může stát člověkem jenom tehdy, když bude obnovena perspektiva komunismu“ (8/s.50) Teprve v každodenním střetávání názorů, které budou oscilovat a kultivovat se ve světle stále nových událostí v globálním informačním poli dojde k tomu, že „lidství a nejhlubší lidské smysly – smysl pro svobodu, pro spravedlnost, pro tvořivost, pro nesobeckou lásku, atd.“ (8/s.50) překoná „ideologii a tu formu života, kterou si vynutil současný proces kapitálové společenské reprodukce“. (8/s.50)
* Do zorného úhlu se dostává „zisk“jedince, překonává se kapitálový vztah. V dialektickém pojetí „všechen“ zisk jednotlivců tvoří zisk celé společnosti: „Tímto způsobem dochází k prolnutí individuálního a obecného: jedinec závisí na obecném (společnosti) a zároveň obecné (společnost) závisí na jedinci.“ (8/s.50)