TRŽNÍ EKONOMIKA A SOCIALISMUS
TRŽNÍ EKONOMIKA A SOCIALISMUS
* „Jelikož tržní soutěž přináší výsledky, jaké v žádném jiném systému nemají obdoby, můžeme říci, že tržní ekonomika nemá konkurenci.“ (6/s.163)
„Stav tržní ekonomiky se odvíjí od stavu společenských institucí a úrovně občanské společnosti, tzn. reflektuje jak globální podmínky, tak i lokální situaci. Zdravá společnost dokáže udržet rovnováhu mezi vládou, trhy a občanskou společností“.(6/s.163) „Trh pomáhá občanské společnosti.“ (6/s.163)
„Víme také, že trh ani nevytváří, ani neochraňuje morální hodnoty. Ty získávají platnost jedině na základě demokratického dialogu a udržují se díky péči veřejnosti.“ (6/s.163)
„Bez vnější kontroly nemají trhy samy o sobě žádné prostředky pro seberegulaci – trh prostě nemá nástroj, který by dokázal ovlivnit, s čím se může obchodovat a s čím už ne.“ (6/s.41-42)
„Právě dynamika, která vede k tvorbě bohatství, s sebou přináší také obrovská rizika“(6/s.41-42) „… krize lze pak zvládat jedině kolektivními intervencemi.“ (6/s.42)
„Trhy také neumí vytvářet lidský kapitál, který ke svému přežití nutně potřebují. O to se musí postarat vláda, rodina a společenství. Další problém je v tom, že tržní ekonomika generuje externality, jejichž sociální dopady za ni musí řešit někdo jiný. Je například jasné, že s poškozeným životním prostředím si tržní mechanismy samy o sobě asi neporadí.“
(6/s.41-42)
Radikální levice pochopila význam tržních mechanismů (zaplatila za to politickou porážkou), ale to neznamená, že dnes tyto tržní mechanismy ztotožňuje se soukromým kapitálem a korporacemi. Ztotožnění tržních mechanismů se soukromým kapitálem (6/s.39) a korporacemi (6/s.57) tak možná poněkud překvapivě představuje místo nejmenší shody mezi třetí cestou A. Giddense a radikální levicí (alespoň v pojmech této studie).
Perspektivou radikální levice je „propojení tržních vztahů s institucemi ekonomické demokracie (participace a samosprávy). (2/s.61) Tyto prvky se dnes již vyvíjejí v lůně moderního kapitalismu (2/s.61) a potřebují důkladně teoreticky rozpracovat a zdůvodnit pro globální společnost. „V ekonomice pro člověka slouží zbožně peněžní vztahy lidskosti a sociálním hodnotám.“ (3/s.6)
*Proti trhu se v původním schématu radikální levice stavěl plán jako prostředek koordinace výroby při společenském vlastnictví výrobních prostředků. Ze zkušeností dnes soudíme, že „plán má koordinační a indikativní funkci a důležitou metodou jeho zpracování je negociace“ (3/s.7) Novým pojetím „plánu“ může být ale také „ příprava výzvy pravicovému konsensu vypracováním obrazu, jak chápeme pokrok a dobrý život. Ten nemusí být založen na masové výrobě a masové akumulaci zboží.(Mitchel Cohen)“ (22/s.24)