PARTICIPACE
PARTICIPACE
*Naše budoucnost počítá „se spontánní masovou účastí pracovníků, kteří se sdružují v decentralizovaných strukturách, ve kterých si také osvojují reálnou zkušenost participace a kooperace“. (5/s.18) (5/s.15)
„Firmy, které by vyměřily určitý podíl pro své zaměstnance, by mohla vláda daňově zvýhodnit. Dalším nástrojem, který by mohl tyto firmy a zaměstnance se zájmem o takový program motivovat, by mohla být možnost přednostních úvěrů.“ (6/s.149)
„Pokud by se podařilo vytvořit příznivější daňové a legislativní prostředí, mohly by se akcie nakupovat za zaměstnance a možná by se daly zahrnout do důchodového plánu.“ (6/s.149)
„Zaměstnanecké programy spoluvlastnictví by mohly posílit rozvoj oborů, které se zakládají především na odborné znalosti. Ve firmách, které podnikají v oblasti IT, je podle slov jejich pracovníků nejběžnější odměnou poskytovanou nad rámec platu možnost podílového spoluvlastnictví.“ (6/s.149)
„Úkolem vlády je vést firmy k tomu, aby, kde to jen trochu lze, umožnily svým zaměstnancům získat akciový podíl na společnosti a motivovat zaměstnance, aby vykupovali krachující podniky, kde je ještě reálná šance, že by se mohly vzpamatovat a přinést nějaký zisk“ (6/s.148)
„Přestože dnešní, kapitalismem poznamenaná podoba zaměstnanecké participace a samosprávy není sociálně jednoznačným jevem, zasluhuje si rozhodnou podporu. Dosáhnout jejích vyšších efektů by však bylo možné jen při podstatnějších přeměnách rozporu práce a kapitálu. Sama o sobě je participace jen ekonomický nástroj, který slouží tomu, kdo jej ovládá a stanoví podmínky jeho využívání.“ (5/s.18)
Radikální levice by nejen „měla možnosti i hranice participace studovat co nejpozorněji“ (5/s.18), ale měla by ji přijmout za svou, neboť nic „lepšího“ dějiny 21. století připraveného pro další emancipaci člověka nemají. Participace obecně nemusí být jen „výhodná i z hlediska podnikatelů: zpravidla zvyšuje výkonnost podniků a přináší jejich majitelům vyšší zisk“ (5/s.18), ale její rozvinuté formy dávají šanci k překonání soukromovlastnického kapitálového vztahu dialektickým zespolečenštěním výroby. Zapadá do toho i vyjádření o tom, že participace „především zvyšuje sebevědomí zaměstnanců a jejich schopnost rozhodovat o sociálně ekonomických problémech“. (5/s.18)
„Důraz na možnosti participace doprovází polemika s řadou dosavadních přístupů a návrhů marxistů. Pro mnohé teoretiky participace na Západě je marxismus systémem, který je s koncepcemi participace v zásadním rozporu. „Dobra“ jsou v něm dána údajně „předem“ a poskytována „zvnějšku“. Je stále považován za systém, který se orientuje na centrální a tím „nutně“ byrokratické plánování a vedení.“ (5/s.18) Ale je tomu opravdu tak?
…“ např. pokusy o budování družstevního socialismu nemohly – podle Marxova mínění – při ostré konkurenci kapitalistického politického panství obstát.“ (5/s.17) Novými myšlenkami budeme konkurovat jakémukoliv „politickému panství“.