Lidé pro lid

Tvar udržitelné společnosti

Autoři na základě modelových výpočtů uvedli, že trvale udržitelný rozvoj může přinést pouze souběžné uskutečnění všech zmíněných změn, a to počínaje v roce 1995 (! – dnes máme rok 2010!!!) , jak to předpokládá odpovídající scénář. Podle tohoto scénáře se světová populace ustálí na hodnotě zhruba 7,7 miliardy obyvatel (proti dnešním 5,6 miliardy) při stabilizované ekonomice schopné zajistit, že každému člověku bude k dispozici dostatek jídla, spotřebního zboží i služeb (odpovídající 350 USD ročně v hodnotě roku 1968) a zároveň bude zajištěna uspokojivá obnova nebo ochrana přírodních zdrojů.

Podle scénáře s případným odkladem udržitelného scénáře o pouhých dvacet let (tj. do roku 2015)(!!!) by mohl mít fatální důsledky – pravděpodobně by bylo již pozdě. (??!! - strašné dilema pro všechny důležité hráče světové scény: žít nadějí nebo se připravovat na „fatální následky“?!)

Závěry studie Překročení hranice shrnují autoři do tří bodů, odvozených od závěrů Hranic růstu:

1. Využívání mnoha základních zdrojů a produkování mnoha druhů znečišťujících látek už překročilo míry, které jsou fyzicky udržitelné. Bez podstatného snížení materiálových a energetických toků nás v nejbližším desetiletí čeká nekontrolovatelný (?!!)pokles spotřeby potravin, energie a průmyslové produkce na jednoho obyvatele.

2. Tento pokles není nevyhnutelný. Lze mu předejít, pokud dojde k podstatným změnám politik a praktik, které podněcují růst materiální spotřeby a populace, a pokud zároveň dojde k zásadnímu zvýšení využívání surovin a energie.

3. Trvale udržitelná společnost je stále ještě možná, a to technicky i ekonomicky. Může být daleko žádoucnější než společnost, která se snaží řešit své problémy stálou expanzí. Přechod k trvale udržitelné společnosti vyžaduje pečlivou rovnováhu mezi dlouhodobými a krátkodobými cíli a důraz na dostatečnost, rovnost a kvalitu života spíše než na množství výstupů. Vyžaduje více než pouhou produktivitu nebo techniku, vyžaduje také dospělost, odhodlání a moudrost.

Autoři přinášejí náměty a doporučení, které mohou být velmi důležité.

Především se připojují k názoru Hermana Dalyho, podle něhož musí každá trvale udržitelná společnost splňovat tři základní podklady:

1. Míra užívání obnovitelných přírodních zdrojů nepřekročí míru jejich regenerace,

2. míra užívání neobnovitelných přírodních zdrojů nepřekročí míru, jakou budou rozvíjeny substituující obnovitelné zdroje,

3. míra emisí škodlivin do životního prostředí nedosáhne hranice asimilačních schopností prostředí.

Autoři dále prosazují myšlenku kvalitativního rozvoje lidské společnosti na rozdíl od dosavadního důrazu na kvantitativní fyzický růst. V tomto smyslu předpokládají, že budoucí společnost bude stacionární, ovšem nikoli statická – bude se vyvíjet v rámci dobrovolně respektovaných fyzických (i jiných) mezí Země. Věří, že trvale udržitelná společnost bude decentralizovaná a velmi pestrá, diverzifikovaná. Předpokládají dále, že taková společnost především musí:

1. Podstatně zlepšit signály charakterizující vývoj všech výrazných aspektů světa,

2. zrychlit reakci na signály ukazující, že dochází ke stresu prostředí nebo k jiným nežádoucím jevům,

3. minimalizovat užívání neobnovitelných zdrojů a zároveň maximalizovat jejich recyklování všude tam, kde je to možné,

4. zajistit ochranu obnovitelných zdrojů před erozí – to se týká především půdy, vody, rostlin a živočichů,

5. užívat všechny zdroje s co nejvyšší efektivností,

6. zpomalit a případně zastavit exponenciální růst populace a fyzického kapitálu.

Trvale udržitelná společnost musí úspěšně řešit také základní sociální problémy, mezi něž patří, podle názoru autorů, především:

1. Chudoba: řešením může být sdílení zdrojů, solidarita a důraz na dostatečné- nikoli maximální uspokojování materiálních potřeb lidí,

2. nezaměstnanost: respektovat práci jako základní potřebu lidí,

3. neuspokojené nemateriální potřeby lidí: lidé nepotřebují přepychové auto, potřebují respekt stejně jako krásu, rozmanitost, identitu, komunitu, lásku, radost; psychologická prázdnota je jednou z hnacích sil materiálního růstu.

Budoucí společnost by tedy měla být také humanisticky orientována, založena na sdílených lidských hodnotách, zaměřena na podporu toho lepšího v nás, nikoli toho horšího.