Lidé pro lid

TRVALE UDRŽITELNÝ PŘÍSTUP K ŽIVOTU A CO Z NĚJ VYPLÝVÁ

Úvod

Po listopadu 1989 se společnost zabývala ekologickými tématy. Nebylo to náhodou, že v první polovině devadesátých let v českém překladu vyšla taková díla jako Spor o ekonomický růst od Ezry J. Mishana a Překročení hranic od Donelly a Denise Meadowsových a Jorga Randerse.

Co je na těchto dílech dnes, po tolika letech, zajímavého? Jejich rostoucí aktuálnost navzdory roku vydání a bohužel nevyužitý potenciál myšlenkového bohatství, z kterého neumíme, ať vědomě nebo nevědomě, čerpat.

Vše se točí okolo následujícího shrnutí: „Jsem člověk a žiji na planetě Zemi. Planeta Země je výjimečná, ne-li jedinečná, ve vesmíru tím, že na ní existuje život. Tento život se na Zemi vyvíjel miliardy let a dospěl do stádia lidské civilizace schopné přetvářet okolní přírodu.Tato civilizace svým nekontrolovaným růstem, ve fázi rozvinuté průmyslové revoluce, ohrožuje současnou i budoucí generace. S vítězstvím idejí neoliberálního kapitalismu se nerovnoměrný růst růstu po celé planetě začal považovat za něco samozřejmého, přestože tak pokračuje na jedné straně hromadění obrovského bohatství a na druhé straně obrovské bídy. Tento trend bude mít fatální důsledky nekontrolovaného poklesu produkce a populace provázené strádáním dnes viděným a světovým společenstvím vnímaným především v nejchudších afrických zemích. Intenzita tohoto vnímání, vyzývající k záchraně menšiny dnes znamená záchranu většiny zítra. Jenom pokud potřeby lidí zvítězí nad zájmy nekontrolovatelné růstové ekonomiky hnané ziskem, je možné uvažovat o rozvoji humánní ekonomie. V středu její pozornosti je člověk, v zájmu přežití člověk s jeho pravými potřebami, plně zúčastněný na jejich uspokojování a správě zároveň.“

Východiskem (stejně jako závěrem) této úvahy může být užitečná  myšlenka Jana Tinbergena, nositele Nobelovy ceny za ekonomii, uvedená v předmluvě knihy Překročení hranic. Tinbergen konstatuje, že „jsou pouze dvě oblasti, kde žádná omezení neexistují: je to počet generací, vůči kterým jsme odpovědni za stav, v jakém jim naši planetu i lidskou společnost předáme, a dále naše tvořivost“.

Po většinu své existence lidská komunita bojovala o holé přežití v přírodě. Tento stav se ve výsledku ve státech zasažených průmyslovou revolucí diametrálně změnil. Po dvě stě padesáti letech se zrychlujícím tempem vyrábí stále více a více produkce a zboží.

Ta část světa, která nebyla zasažena průmyslovou revolucí, byla a je z velké části ovlivněna kulturou zbylé části světa. Střet těchto kultur vedl a vede k polarizaci bohatství a chudoby. Chudoba s jejími průvodními jevy jako je vysoká dětská úmrtnost, nevzdělanost, nedostatek zdravotní péče, dětská práce, nezajištěnost ve stáří vede k velké porodnosti a k růstu populace.