Naše uvažování je potřeba posunout _(výtah_článek)
Naše uvažování je potřeba posunout na pozici:
- globálního světa
Naše úvahy jsou velmi často v zajetí hranic postindustriálních zemí. V těchto zemích mizí tradiční proletariát a naopak rostou střední vrstvy, proto zde můžeme vycházet z nové teorie o středních vrstvách, z programu pro ně.
Nesmíme zapomínat, že zcela jinak mohou vypadat potřeby společnosti v globálním pohledu, v rozvíjejících se rozvojových zemích a také ve skupině nejchudších agrárních zemí. Na všechny tyto země musí program levice myslet. Nejde tedy jenom v horším případě o sociální dávky, výši platu a daně v domácí ekonomice a v lepším případě o participaci a emancipaci ve společnosti, ale jde také o celou strukturu národ, stát, region, kontinent a svět.
Zelení, které přirozeně zajímá životní prostředí celé planety, jsou v tomto směru dále.
V Latinské Americe se začala rozvíjet důležitá debata: na jedné straně o “levicovém růstu” a proti němu na druhé straně o “dobrém životě”.
Spravedlivý globální svět – to je společný boj proti klimatickým změnám za udržitelný život.
Ekonomický “rozvoj” má jiné šance, jestliže budou existovat uznávané demokratické globální instituce anebo jestli svět bude nadále přežívat bez nich.
- budoucnosti
Pro současnou konzumní společnost jsou jakékoliv úvahy o jiné než konzumní budoucnosti těžko přijatelné.
Nejtvrdší jádro zastánců ničím neomezované konzumní společnosti se snaží zpochybnit mnohé vědecké fakty o rostoucím vlivu člověka na přírodu, například na tání ledovců a ostatní projevy globálního oteplování.
“Ostrůvky nové budoucnosti” v podobě různých hnutí přechodu jsou nesmírně důležité stejně jako teorie k tomu.
Rozbíhá se zápas o přechod politiky z volebního marketingu od voleb k volbám do politiky průběžné osvěty, k programu kontinuálního přechodu k udržitelné budoucnosti.
Největší rezervy na cestě k humánní budoucnosti jsou v “politizaci” globálních sociálních hnutí a v přijetí ekonomického programu udržitelné budoucnosti ze strany zelených.
- ekologie
Ekologie dává nový zcela zásadní rozměr pro uvažování politických stran ve 21. století.
Levice musí proměnit ve globální výhodu svůj vztah k lidem a jejich životnímu prostředí před ziskuchtivými nadnárodními korporacemi.
Udržitelné životní prostředí bude vyžadovat velmi promyšlený a citlivý přístup ke kategoriím „dobrého a spokojeného života“, v tomto směru zásadní přínos do debaty k udržitelnému pojetí života je latinskoamerický přístup.
- práce jako „produktivního napětí“, „soutěživé spolupráce“
V představách levicových teoretiků panuje zatím „nejednotnost“ ohledně důrazu na budoucí postavení člověka a jeho práce ve výrobním procesu (jedna část nebere v úvahu radikálnost programu v pojmu participace, jiná část spoléhá na princip spolupráce bez principu soutěže).
Participace v otevřené společnosti je „tepajícím srdcem“ nového radikálního programu levice. Nejde jen o spolupráci, ale také o soutěživost, spojení obou základních principů ve výrobním procesu musí vyústit ve zdravý harmonický rozvoj společnosti.
Právě participace je program současnosti pro budoucnost.
Budoucnost přeje té straně, která tento princip „soutěživé spolupráce“, „produktivního napětí“ dá do základů svého dlouhodobého strategického programu.
Je to také předpoklad vítězství (radikální) levice s novým emancipačním programem.
- informační společnosti
Elektronický parlament, tato zásadní novinka v politice čeká na svoji realizaci.
Změní se mnoho: dnes je vrcholem uvažování o elektronických volbách to, jak bezpečně ochránit elektronický hlas voliče v průběhu voleb, skutečná podstata by měla být v blízké budoucnosti jinde – umožnit těm, kteří z nějakého důvodu mají zájem o jednotlivé oblasti společenského života se na síti zúčastnit diskuse, kultivování tématu a nakonec i podle systému preferencí výběru představilete - „elektronického poslance“.
Z tohoto pohledu je současná politika v době informační revoluce stále jako „v pravěku“, celá tato oblast, až ji společnost objeví, bude ve 21. století prožívat bouřlivý rozvoj.
Elektronická demokracie by měla být nastartována ve stylu stavitelů „jihočeských rybníků“, které tak zapadly do krajiny, že se staly součástí přírodního dědictví.
Stěžejní diskuse bude probíhat nad kategoriemi „ohraničeného (čtyřletého) volebního období“ a „průběžného výběru představitelů nejlepších idejí“.
Systém hospodaření s idejemi čeká revoluce, v duchu společnosti po době hojnosti, jednak šetřením nákladů za fyzický přesun poslanců, jednak možností ohodnocení daleko většího počtu „politiků“.
- hospodářské demokracie proti kapitálu
„Zisk“ proti „práci“, to jsou dvě základní motivace ve výrobním procesu, jedině „práce“ je schopna, má-li k tomu příležitost, narušit nadvládu zisku či obrátit preference ve prospěch vějíře potřeb pracujícího člověka ve výrobním procesu.
Podle Milana Valacha tak dochází k překonání odcizení člověka, k završení historie jeho emancipace.
Umožňuje to nový odpovědnější přístup k ekologii.
Otázkou je, proč zatím tak málo teoretiků a příznivců levice vidí v demokratizaci výroby, v participaci, základ programu – životaschopnou a přitažlivou alternativu programu levice.
Souvisí předchozí bod s tím, že nové „ideje“ vyžadují také novou „ideologii“?!
Důležitý je globální rozměr „práce“, neboť „kapitál“ je dnes nadnárodní.
- přímé (polopřímé) demokracie proti politice jako byznysu
Na začátku stojí zásadní otázka: čím může být přímá demokracie v době internetu?
Tradiční parlamentarismus je z mnoha důvodů v krizi.
Hlavním problémem je, že po době hojnosti a zároveň v době informační revoluce práce parlamentu, tak jak je nastavena, nestačí.
Svět se řítí po exponenciále do budoucnosti a po stejné exponenciále musí růst také výkon parlamentní demokracie, úzce to souvisí s rozvojem informační společnosti.
Valachovo hnutí za přímou demokracii dokazuje, že na poli demokracie jsou dnes možnosti jejího vylepšování.
Celý současný systém parlamentní demokracie pracuje na principu “stranické oligarchie” s mnoha neduhy, které z toho vyplývají.
Na pořadu dne není nic menšího než zapojit občanskou společnost do politiky a překonat její současné elitářské pojetí.