Politika jako byznys. Politika a marketing
Politika jako byznys. Politika a marketing
Martin Škabraha:(.068) “Začali jsme považovat téměř za samozřejmé, že politické strany svůj program „prodávají“ voličům jako tržní produkt svého druhu. Za touto představou se skrývá předpoklad, že politika je druhem byznysu, do kterého se investuje podle stejných pravidel, jaká platí v jiných odvětvích – investice musí přinést nějaký zisk. Když se pak po volbách ozve kandidát, kterého voliči „vykroužkovali“, že by mu ti, kdo se místo něj dostali do parlamentu, měli vrátit peníze utracené za kampaň, je to jenom mimořádně hulvátský a stupidní projev něčeho, co je ve skutečnosti systémový problém.068
A nejde jen o to, že se v kolotoči politického marketingu utrácí spousta peněz (politika samotná se tedy stává další oblastí, kterou lze podnikatelsky exploatovat), tento trend zároveň přispívá ke snižování kvality veřejné diskuse. „Reklama není formou racionálního dialogu. Nebuduje kauzu na základě důkazů, nýbrž asociuje svůj produkt s určitým obrazem. Nemůžete jí odpovědět. Jejím cílem není vtáhnout do diskuse, ale přimět ke koupi.“.068
Součástí téhož fenoménu je podle Crouche i personalizace politiky.” .068
-
Sociální demokracie je tady kvůli demokracii, a nikoliv kvůli socialismu.0813
Lukáš Rázl:(.0813)Abraham Lincoln vymezil demokracii jako „vládu lidu, prostřednictvím lidu a pro lid“. Sartori to zpřesnil tím, že buď existuje vláda lidu – to jest ta, kde si lid vládne sám – nebo vláda, kde „lid je pouhým objektem vlády“ – což už ale skutečná demokracie není. A to byť by i taková vláda odvozovala svoji legitimitu z občasného souhlasu lidu. Což je přesně to, co měl na mysli Schumpeter, když mluvil o realitě současné „demokracie“ jako pouze „o vládě politiků“..0813
Proč jen o „vládě politiků“? Protože lid skutečně nevládne – jen občas rozhoduje o tom, kdo bude ve skutečnosti vládnout. A to navíc vystaven mediální manipulaci a hysterii, a tedy jen částečně při smyslech. O to horší je pak pravidelné vystřízlivění lidu z kocoviny po dalším a dalším kole tohoto politického cirkusu. Ano, každý kdo je při smyslech vidí, že, Habermasovským slovníkem, dochází doslova k nové refeudalizaci veřejnosti elitami. Veřejnost je redukována na pouhou skupinu diváků, jejichž údělem je nechat se pouze pravidelně mobilizovat, ale jejichž proniknutí do základních politických otázek je redukováno na minimum.“.0813 Nikdo se nás voličů neptá na názor, jak řešit problémy nebo na názor s navrhovanými řešeními. Ale pouze zda nám více vyhovuje ten či onen „showman“. A to od „obvodních tajemníků“ až po předsedu vlády. Celá demokracie se nám tak na počátku 21. stol. smrskla na soutěž mezi politickými elitami, de facto firmami s. r. o., které vládnou lidu dle své vůle, na základě pouhé akceptace jejich vlády lidem.0813
Což ovšem není podobné ideálu demokracie ani náhodou! Navíc je to zdrojem všech problémů, kterými současná politika trpí. Od korupce, přes klientelismus až po otevřené pohrdání voliči. A které je možné zevšeobecnit jako odcizení politiky od společnosti. Odcizení směrem k panství elit a jejich, byť miriádou finies zjemnělé, exploataci veřejného prostoru. Tedy k něčemu, co právě střední třídu stále více irituje.0813
A právě toto je prostor, politická nika, v které by se měla nová socdem politicky usadit. A do kterého by programově měla nasadit největší síly. Při tom nejde o nic jiného než o reinkarnaci jejího někdejšího historického poslání: V 19. stol. rozbila tehdejší socdem pod heslem demokratizace politiky tehdejší republikanismus, v kterém vládly jen omezené, bohaté elity. Nyní, pod heslem rozbití moci politických elit, které jsou znovu odděleny od hlavního proudu společnosti – ve jménu skutečné demokratizace politiky formou podřízení státu a jeho správy, skutečné vůli veřejnosti – je potřeba toto někdejší úsilí socdem znovu obnovit!.0813