Od paternalismu k neelitářské participativní levici
Od paternalismu k neelitářské participativní levici
Milan Valach:(.402) “Společnost se mění. Paternalistická levice, v níž si libují i mnozí levicově orientovaní intelektuálové, patří minulosti. Pokud má mít levice úspěch, musí obnovit svůj původní étos jako nositelky emancipačního projektu, vize budoucnosti, v níž jsou společné problémy řešeny společným úsilím svobodných, rovnoprávných a solidárních občanů. Čím dále tím méně bude platit dejte nám moc, my se pak o vás postaráme. Roste sebedůvěra lidí a jejich přesvědčení, že se o sebe dokážou postarat sami. Rozdíl mezi levicí a pravicí pak spočívá v důrazu na to, jestli se má každý starat jen sám o sebe, pravice, nebo na společné a solidární úsilí – levice. Budoucnost proto patří levici neelitářské, participativní. To jest levici, která bude podporovat všechny formy přímého rozhodování občanů o nich samých, a to od metod přímé demokracie v politice až, a především, po podporu všech forem kolektivního podnikání, tj. zaměstnaneckého vlastnictví podniků, v nichž tito zaměstnanci sami pracují.402
Sociální demokracie si téma přímé demokracie nechala ukrást stranou Věci veřejné, téma zaměstnanecké samosprávy vůbec nenastolila.402
Bylo by v duchu starého a nyní již nepoužitelného modelu paternalistického snažit se vnutit tato témata občanům. Tak, jak se postupně mění společnost, tak se zvolna bude objevovat a již se objevuje jejich volání po rozšiřování prostoru pro jejich vlastní aktivitu. Autentická levice musí tuto snahu podporovat všude a vždy, kde se projeví a v maximálně možné míře ji i iniciovat. Především ji však ideově a teoreticky ospravedlňovat a představovat jako cestu k řešení našich současných problémů, od ekonomických po korupční. „Nenechte o sobě rozhodovat, rozhodněte o sobě sami!“: to je heslo levice budoucnosti.402
Pravice, obhajující tradiční model společenské nerovnosti, sem levici nemůže nikdy následovat. Popřela by své vlastní základy. Avšak může jednat v duchu zásady, nemůžeš-li něco zastavit, postav se tomu do čela a veď to.”.402
Adam Borzič: “Díky za skvělý text. Cítím to velmi podobně. Levice musí integrovat "liberální" diskurz a naplnit ho jiným obsahem. Její zastaralé paternalistické pojetí je k ničemu. S tím souvisí i hlubší propojení se zelenými a duchovními idejemi. Slibovat a slibovat soft verzi kapitalismu nestačí.402
Zhoubný neoliberalismus .0815
Vladimír Špidla: (.0815) Mezi další naše omyly patří tendence vymezovat se proti liberalismu a podléhat neoliberalismu, který z principu nedefinují liberální hodnoty, nýbrž zájmy oligarchie. Jinými slovy, chybí nám důslednost při rozvíjení a obhajobě emancipačních témat. Jako bychom zapomněli, že základní sociálnědemokratickou hodnotou je svoboda – svoboda od politického útlaku, bídy a svoboda rozvíjet lidský potenciál.0815
Tomáš Tožička: (.082)Příkladů participace v ekonomice, ať již na majetkové či rozhodovací úrovni jsou desetitisíce a takových zaměstnanců jsou miliony. Já preferuji participativní ekonomiku před státním kapitalismem.082
Podle mě to je mnohem více systémová změna, než jakákoli forma sociálního státu nebo demokratického socialismu, které se prostě ani ve svých nejlepších koncepcích nedostaly přes paternalistickou formu řízení většiny společnosti elitou.082
Mou noční můrou je, že přijde socialismus, který zase budou řídit Mládkové a Janotové. Nebo ho bude řídit Hauser s Tožičkou. Jedno horší než druhé. Pokud má přijít změna, pak se lidé musí řídit sami a společně. Že to jde, na to existuje opravdu spousta příkladů shrnutých v mnoha knihách.082
Smysl života, jeho obsah a cíl je totiž jediným přirozeným zdrojem hodnotových soudů a životní radosti. Ekonomická prosperita je cílem podsunutým a zástupným. Pokud tento vnitřní obsah "neprokvasí" těstem realpolitiky, nemá ČSSD šanci.081
Místo „modernizace“ by se měla soc dem a levice vůbec naopak vrátit ke kořenům na kterých vyrostla a od nichž se odtrhla. To jest rozhodnutí prostých lidí že se nadále obejdou bez pánů a budou si společně své osudy řídit sami.To ovšem vyžaduje odvahu národa a hlavně osobní statečnost vůdců.081
Jan Prokeš: (.0812) ČR tak znovu připomíná po dvaceti letech politický skanzen, který nejen zavírá oči před faktem, že svět stojí na křižovatce svého dalšího směřování, ale mylně a pro budoucnost této země fatálně se domnívá, že se můžeme řešení tohoto dilematu vyhnout. Stáváme se tak opět kůlem v plotě, tentokrát v rámci našeho evropského partnerství. Cesta z tohoto narůstajícího politického a myšlenkového marasmu je jediná: nová emancipace a mobilizace občanské společnosti, a to jejích nejširších vrstev. Intelektuální disent již sám o sobě nepostačí, pokud nezíská pro ideu politické a společenské alternativy i ty vrstvy a skupiny obyvatelstva, které doposud podléhají konzumní manipulaci ze strany vládnoucí elity ve stylu „chléb a hry“.0812