Nová role střední třídy
Nová role střední třídy
Lukáš Rázl: (.083) Jenže! Protože dochází k neustálému poklesu obyvatelstva zaměstnaného v dělnických profesích, mizí tím klasická volební základna sociální demokracie jako dělnické strany. Jestliže v polovině 20. století v dělnických profesích pracovalo přes polovinu společnosti – dnes je to přibližně pouze okolo 15 % z práceschopného obyvatelstva. Dnes je většina obyvatelstva zaměstnána v segmentu služeb. V segmentu, který je z ekonomického hlediska založen na individuální nabídce reagující na individuální poptávku. Což mění celé socio-kulturní prostředí.083
Z hlediska sociálního konstruktivismu hraje dnes při utváření společenských tříd mnohem větší roli to, jak místo, které v systému lidé zaujímají, sami sobě pojmenovávají. Anebo jaké by si zaujmout přáli.083
Program pro střední třídu.083
Psychologizující definice střední třídy ji specifikují jako prostředí orientované na vzestup, které z hlediska materiální orientace definují slova „MÍT“ a „UŽÍVAT“.083
Z prohlubování „socializace“ společnosti, aby tím dosáhla její „demokratizaci“ – do zcela obráceného gardu. Aby se společnost mohla stát více sociálně vzájemnou – musí se nejdříve „demokratizovat“.083
-
Soustavný rovnostářský akcent je přežitý – solidarita je otřesená i v rodinách, natož ve společnosti. Zásluhovost je nutný jmenovatel všech navrhovaných řešení. Žádná práva bez zodpovědnosti! Žádná zodpovědnost bez ohodnocení.083
-
Je třeba přijmout tezi, že „přebujelý sociální stát“ pečující o občana od kolébky do hrobu je drahý a omezuje jeho zásluhovost. Středostavovský občan žádá pro sebe více prostoru, zároveň je však náročnější ke kvalitě služeb, kterých se mu dostává. Vzhledem k tlaku na kvalitu a produktivitu, které je sám vystaven, žádá to samé i od státu. Jinými slovy, „bičování“ státu je náhradou bičování služebnictva, kterého se „chudé“ střední třídě samotné nedostává. Je součástí modernity „bičovat“ stát spolu s ním.083
-
Malý vztah k ekologii je v okamžiku klinické smrti Zelených fatální chybou ČSSD.083
-
Racionalita, vědeckost, odbornost, ekonomičnost – vždy až na „prvním místě“ – střední třída je scientistická – věří na moc rozumu a vědy a na zhoubnost emocí pro život společnosti. Její víra je, že správné není (většinou) to, co říká srdce, ale rozum.083
-
Apel na skutečně demokratickou společnost – žádná autorita ani moc bez skutečně demokratického mandátu. Společenský pohyb k přímým formám demokracie (referenda, přímá hlasování) je nezastavitelný. Klíčové je, kdo se jej ujme jako vždy a skutečně „svého“ politického programu. Přičemž právě zde by měl ležet základní kámen nové identity sociální demokracie.083
-
Důrazem na rozvoj školství (vzdělávání) oproti bezpečnostním prioritám (obrana). Vlastní děti jsou dnes snad už jen ti jediní „cizí“ lidé, v jejichž prospěch (a jejichž budoucnost) jsou lidé ochotni se dobrovolně uskrovnit.083
-
sociální citlivost – může znamenat i celospolečenskou, a tedy i ekologickou citlivost. A slušnost. A když na to přijde i zásadovost a pevnost.083
-
Stát a jeho pomocná ruka není zapomenut, společnost se v mnohém cítí a bude cítit ohrožena – jen je třeba, aby se pomoc státu vizuelně i reálně modernizovala.083
-
Všichni občané, nejenom chudí, věří ve svá práva, jako nikdy v dějinách jsou si jich vědomi. Sociální demokracie musí být jejich strážce.083
-
Evropskost jako druhá, opravdová česká identita .083
-
socdem je strana moderní a modernitu prosazující – nikdy konzervativní.083
Martin Pleva: (.085) Není totiž náhodou, že se postmoderna rozmohla současně s deregulovaným globálním kapitalismem. Dnešní individualizovaní egoisté, které L. Rázl velmi dobře charakterizuje, nejsou ničím jiným než produkty soudobé formy zhodnocování kapitálu, nynějšího volného trhu a ekonomiky služeb, „managementu lidských zdrojů“; jsou to zkrátka homines oeconomici. Jejich způsob života a myšlení, na nějž jsou tak pyšní, tedy není v žádném případě výsledkem jejich svobodné volby, ale naopak diktátu potřeb současné ekonomiky. Kde je tedy lidská svoboda? A kde důstojnost a duše člověka? L. Rázl, A. Giddens, T. Blair a mnozí, mnozí jiní nechtějí nic jiného než tendencím, zájmům a potřebám současné podoby globálního kapitalismu sloužit a přiživovat se na nich,....085
Zreformovaná sociální demokracie se má zasazovat o politickou rovnost a rozvíjení demokracie. Proti takovým cílům jistě není co namítat; jen se nesmějí stát náhražkou sociálněekonomického programu a obhajoby sociálních práv a veřejných služeb. Blairizátoři ale nedokážou vyložit, jak se může rozvíjet demokracie a politická rovnost ve společnosti majetkové a příjmové nesouměřitelnosti (Keller). Kdo má peníze, má moc – a to pochopitelně nejen ekonomickou, ale i politickou.085
-
Třetí cesta se neustále ohání středními vrstvami, ty se pro tuto ideologii stávají takřka tím, čím byla dělnická třída pro marxleninisty za minulého režimu. Ale jak může kdokoli soudný zařadit pod jednu společenskou kategorii učitele s čistým platem 15000 a advokáta s příjmem 100000 měsíčně? Jak může být takto „definovaná“ vrstva vypovídající? Keller přináší jasné důkazy o tom, že právě střední vrstvy jsou současným vývojem ve svém dosavadním postavení ohroženy a velmi pravděpodobně se budou rozpadat na menšinu úspěšných a většinu neúspěšných a méně úspěšných.085
Nikoli, smysluplná (i když velmi obtížná a náročná) je pouze opačná strategie: lidi probudit z jejich iluzí, že každý je a může být úspěšný a bohatý, vyburcovat je ze sladkého snu o středních vrstvách, jejichž poklidný spánek prý narušují leda líní a rozežraní chudí …805 L. Rázl s obdivem píše o tom, jak sociální demokracie vybojovala pro někdejší neprivilegované řadu občanských a sociálních práv. To by se však nemohlo nikdy podařit bez ideologické mobilizace těchto nejširších vrstev. Přirozeností utlačovaných totiž mnohem spíše než „revoluční vědomí“ byla víra v dobrotivého mocnáře nebo v posmrtnou nebeskou odměnu vezdejších muk. Mají-li se lidé za zlepšení podmínek svého života aktivně zasazovat, musí být v tomto smyslu probuzeni. To platilo před sto lety stejně jako dnes.085
Keynesiánství nemůže znamenat nikdy nic jiného, než že je třeba „více státu“ právě proto, aby „zdroje byly“. Žádné překvapení se v tomto ohledu konat nemůže, řešit kvadraturu kruhu nemá smysl …805
-
Je více než výmluvné, že v Rázlově textu nenajdeme ani slovo o nynější globální hospodářské krizi a jejích příčinách. Nechtějí propagátoři tzv. modernizace sociální demokracie nic vědět o nezodpovědné nenasytnosti bankéřů, za kterou musí dnes platit důchodci a běžní zaměstnanci? Pokud by měly sociálnědemokratické strany k této flagrantní nespravedlnosti, k tomuto skandálu všech skandálů, mlčet, nemusely by už mluvit vůbec k ničemu.085
-
Hovořit o významu ekologických témat je v kontextu třetí cesty taktéž poněkud úsměvné.085 Přírodu neohrožuje „člověk“, nýbrž soudobý kapitalismus bezmezným „růstem Růstu“, jejž si však naše Země už nemůže dovolit (a vysílá nám o tom čím dál častěji čím dál více a naléhavějších zpráv …). Kapitál chce expandovat donekonečna, jenže přírodní zdroje nejsou neomezené a nevyčerpatelné.085 Pokud tento klíčový moment pomíjíme, upadáme do prostého ekologického tlachání. Kdo chce být „eko“, a zároveň se paktuje s neoliberalismem, dopadne zákonitě vždycky tak jako Bursík.085
Martin Pleva:(.087) Ale možná je smysluplná perspektiva na dosah blíže, než si myslíme. „Stačí“ (vím, jak je to těžké, proto ty uvozovky) přesvědčit střední vrstvy. J. Keller ve své přednášce s erudicí, které se snad nikdo v této zemi nemůže rovnat, říká: v momentě, kdy střední vrstvy pochopí, že jejich nepřáteli nejsou chudí, na něž musí platit „sociální dávky“, nýbrž firmy a bohatí, protože se zříkají společenské odpovědnosti, v ten moment se celý neoliberální cirkus zhroutí.087