Hledání nové identity
Hledání nové identity
Martin Škabraha: (.068) “Další příčinou ale je, že ti, kteří by na zachování demokratických výdobytků měli mít zájem, nerozpoznávají své zájmy tak jednoznačně. Právě v tom spočívá role stranického systému. Jeho reprezentační schopnost je vázána na schopnost artikulovat zájmy jednotlivých společenských skupin a formulovat je v podobě koherentních ideologií, odkazujících i na „kulturní specifika“ dotyčné skupiny či třídy.068
Vyprázdnění reprezentační síly současné sociální demokracie je dáno jejím uvíznutím v tradiční představě o sociálním státu, ignorující otázku, jaká je vlastně společnost, jejíž potřeby má tento stát zajišťovat. Odpovědět se na ni sociálním demokratům nepodaří pečlivým nasloucháním „veřejnému mínění“, o němž není nikdy jasné, co vlastně říká; jako všechna data si i tato vyžadují interpretaci v nějakém rámci, a tím by pro politika měla být představa o identitě sociální skupiny či skupin, jejichž zájmy chce hájit. Identity ovšem neleží na ulici, je třeba je vytvářet a artikulovat, protože jsou vždy reakcí na měnící se prostředí – ani identita staré dělnické třídy nebyla ničím jiným než odpovědí na historicky specifické výzvy.068
Na současné sociální demokracii mi nejvíce vadí to, že sama sebe nechápe jako aktéra, který by se na utváření takových identit aktivně podílel. Zdá se, že smysl existence a působení strany spočívá pro její vůdce v získání vládní moci, tedy ve volebním vítězství, a pokud se ho nedocílí, je to jen signál k přípravě ofenzívy v dalších volbách… Jistě, bez uchopení moci nelze prosazovat zájmy voličů (a lobbistů). Politická strana, pokud je oddaná své myšlence, ale rozhodně nemůže redukovat svoji existenci na tento de facto tržní model, měla by provozovat i spoustu veřejně prospěšných aktivit, které jsou nezávislé na úspěchu či neúspěchu ve volbách – např. iniciování družstevních a obecně neziskových forem podnikání nebo spoření, které by pomáhaly vytvářet ostrůvky alternativ vůči neoliberálnímu kapitalismu.068
V těchto tématech by sociální demokraté mohli také nacházet společnou řeč s komunisty, jejichž nulový koaliční potenciál je mj. důvodem, proč se koaliční potenciál sociální demokracie od nuly vzdaluje jen za tu cenu, že strana výrazně ustupuje od svých klíčových principů. A z druhé strany jde o témata, jež by neměla být vzdálená ani demokracii křesťanské, která – pokud se vzdá xenofobních, homofobních a jiných protofašistických rysů – je přirozeným partnerem sociálních demokratů.068
Nový způsob politiky.083
Lukáš Rázl: (.083) V prostředí, v kterém dominují masová média, která neumožňují složitější politická poselství, o která voliči navíc ani nestojí, je pro politický úspěch klíčová jednoduchá, personifikovaná komunikace, kterou lze symbolicky uchopit.083
Strana musí žít. Musí žít skutečným vnitřním stranickým životem – diskusemi, referendy, primárkami. Strana musí přestat kázat vodu a pít víno. Je-li například prohlubování přímé demokracie jedním z hlavních modernizačních témat soudobé politiky, strana ji musí začít realizovat u sebe jako první! A s plným nasazením. A takto elektrizována následně přenášet svůj život i navenek. Nejen do volebních kampaní, ale třeba i v pořádání poutí nebo ve finanční či osobní participací na humanitární pomoci spoluobčanům (např. pomoc při povodních). Tedy v projevech, které stranu zviditelní, a přitom mají nejen politicky, ale i lidsky smysl.083
Jen tak je možno členskou základu sociální demokracie, která je dnes v drtivé míře pasivní, probudit k životu a vyvést i zpět z politického ghetta, do kterého se uzavřela: Do širokého proudu živé občanské společnosti.083
Václav Adam: (.084)Levicové strany by se měly více otevřít široké veřejnosti a spolupracovat s odbory, zájmovými spolky, různými iniciativami. Měly by se snažit zvýšit členskou základnu a pak bude mít i smysl rozšiřovat prvky přímé demokracie uvnitř stranického života. Měly by navázat kontakty s ideově blízkou odbornou veřejností.084