Sítě“?! Hnutí nebo strana?! _(výtah)
„Sítě“?! Hnutí nebo strana?! _(výtah)
“Občanská společnost je zatím rozdrobena, atomizována . Jedinou nadějí je postupné propojování do širšího společenského levicového hnutí.”(.0812)
“Nejvýhodnější je tedy využívat metody, ve kterých jsou autonomní akce pečlivě koordinovány, nikoli svádět nákladné generální bitvy.”(.0815)
Podle Martina Škabrahy je třeba moderní levicovou politiku obohatit “o potenciál nově se objevujících hnutí, usilujících o tvorbu nových skupinových identit. Jedním z důvodů současné krize levice je totiž zánik někdejší jednoduché třídní struktury a vznik nových, podle starých kritérií špatně rozpoznatelných skupin, spojených např. s neplnohodnotnými formami zaměstnání.” A dále “politické strany musí rozvíjet spolupráci s „cause organizations“, tedy organizacemi soustředěnými na prosazování určité kauzy (jako jsou ekologické nevládní organizace), a to zejména v souvislosti s lobbováním.”(.068)
Nová síťová kultura se přímo nabízí.
Štěpán Kotrba zdůrazňuje že “síťovou mediální kulturu je však třeba podporovat v maximální míře, neboť zde je životadárné koření občanské odpovědnosti a politické angažovanosti, zázemí občanského uvědomění i mechanismus potenciální občanské sebeobrany skrytý pro eventualitu narůstající protiobčanské diktatury.”(.0814)
Podle Jindřicha Kalouse jedním ze způsobů, jak nerezignovat na dění ve společnosti, mohou být “snahy některých pražských intelektuálů a aktivistů o vytváření sítí prozatím nenaplněných obsahem a vyčkávajících na další vývoj. Takové sítě mohou být užitečné, i když není jisté, nakolik půjde o formu, která snese, aby se do ní nalilo cokoli a do jaké míry bude odolná vůči různorodosti postojů, názorů a zájmů jejích členů, o jejich vzájemných sympatiích a antipatiích nemluvě.“ (.077)
Ivan Jordák konstatuje:“... jsme zahrnováni tolika informacemi, že podstatné nám uniká. Nestačíme je ani zachytit, pokud už je vůbec řečeno.
Ať otevřeme noviny, pustíme rozhlas, díváme se na televizi, otevřeme internet, tak se dozvíme především a v poslední době už skoro jedině, kde je jaká živelná pohroma, co se stalo za dopravní nehody, která hvězda s kým, a kdo koho okradl.
Pokud je tam něco, třeba před volbami, tak pouze jak jsou levičáci hloupí, a jak by lidi dopadli, kdyby je volili. Až na ojedinělé noviny, mezi něž patří i Britské listy, se nic jiného nedozvíme.”(.086)
“V českém mediálním prostoru je kladen důraz na úspěch za každou cenu, na kariéru, na okázalou spotřebu.” (.084)
“V prostředí, v kterém dominují masová média, která neumožňují složitější politická poselství, o která voliči navíc ani nestojí, je pro politický úspěch klíčová jednoduchá, personifikovaná komunikace, kterou lze symbolicky uchopit. (.083)
Nabízí se zásadní otázka: “čím může být přímá demokracie v době internetu?!”
Jaké jsou mechanismy moderní levice v postindustriálně, industriálně a agrárně rozděleném světě? Jde o to přeskládat mozaiku starých a nových hodnot. Konec industriální éry a konzumně informační zahlcenost ve vyspělých zemích, industriální éra ohrožující životní prostředí v rozvíjejících se zemích. Exponenciální růst informací ve světě vede k nutnému závěru – „možným a zároveň žádaným“ jádrem informační společnosti bude střet o jejich třídění, zpracování, interpretaci- to vše dostupné a závislé na každém občanovi. Dnes tradiční média ovládají veřejné mínění, což nahrává marketingovému pojetí politiky. Nová média znovu otvírají veřejný prostor a boj o něj. Zvítězí kontinuální, osobní přístup v duchu hnutí přechodu?
Zásadní změnou je pěstování „ostrůvků nového přístupu k životu“, s tím souvisí proměna tržního pojetí politiky od voleb k volbám v politiku aktivního permanentního přístupu, inspirovaném hnutím přechodu. Jde o to překonat konzumní přístup k životu – v práci, ve spotřebě,- „přemýšlet o věcech“, o komunitách, o společnosti, o světě po nadbytku.