Lidé pro lid

• Krize a společnost _(výtah)

  Jan Prokeš: “Přitom celosvětová finanční a ekonomická krize, která ještě zdaleka neskončila, jasně ukázala nejen ekonomické a sociální, ale potažmo i politické limity současného globalizovaného světa. Přirozená úzká spojitost sociálně-ekonomických a politických faktorů krize totiž potvrdila, že současné politické reprezentace nejsou schopny a ochotny řešit tyto problémy komplexně a spravedlivě ve vztahu k občanům.” (.0812)

  “Ale v české společnosti jde daleko o víc. Politická scéna napříč spektrem si odmítá přiznat, že nynější sociálně-ekonomický způsob života naší civilizace se vyčerpal, a to nejen doslova fyzicky, ale spíše myšlenkově, mentálně. Ekonomický růst zaměřený na povzbuzení poptávky a konzumu je slepou uličkou neboť vytváří pracovní místa pouze za účelem výroby převážně nepotřebného zboží, které nemá odbyt, a tak vznikají krize z nadvýroby. Současně je poškozováno životní prostředí, na jehož zlepšování se pak jen neochotně vydávají prostředky ze státních rozpočtů. Tím se bludný kruh uzavírá. Současné dílčí ekonomické krize se tak budou opakovat čím dál častěji, dokud nenajdeme odvahu k zásadní změně myšlení: postupně omezovat spotřebu, přejít k úsporné zelené ekonomice, a posílit kritérium životní úrovně o kvalitu života. Jen tak lze odvrátit postupnou celosvětovou existenciální krizi.” (.0812)

Krize zesílila vnímání veřejností negativních jevů domácího českého kapitalismu jako jsou nehospodárnost státních zakázek, neprůhlednost a korupce při jejich zadávání, dále pokles výnosů z přímých daní a neúnosné zadlužování státu.

V České republice jsme svědky vlády stranické oligarchie, politiky prosazující se jako byznys s reklamou omezující veřejnou diskusi. Paternalistická levice ztrácí hlasy voličů.

Podobně jako před dvaceti lety, svět je na předělu, česká společnost potřebuje program pro 21. století. Nastalo nové soupeření o to, kdo osloví většinovou společnost.

“Pravice a neoliberálové mají totiž pravdu, sociální stát je neufinancovatelný a brání konkurenceschopnosti, ovšem tuto pravdu mají pochopitelně pouze v kontextu a v rámci současné podoby globálního kapitalismu.” (.087)

Je tomu tak: mnohé pravdy pravice jsou platné pouze v rámci současné podoby globálního kapitalismu, z toho je třeba vycházet. (.087)

..”sociální demokracie musí v celoevropském měřítku (její internacionálnost jí to usnadňuje) vypracovat program regulace a dalších změn současného kapitalismu tak, aby bylo možno „evropský sociální model“ udržet. Já říkám, že je třeba „džina dostat zpět do láhve“.

“Samozřejmě je tu problém s konkurencí asociálních zemí třetího světa, s USA atd. – já přirozeně nemám v kapse hotový recept, ale myslím, že toto je koncept cesty, kterou by se měly sociálnědemokratické strany ubírat”. (.087)

Je otázkou, jak klasická varianta „vrátit džina současného kapitalismu zpět do lahve“ , udržet „evropský sociální model“, může fungovat v soutěži “s konkurencí asociálních zemí třetího světa, s USA atd.”.(.087)

Od politického středu by se takto ukotvená sociální demokracie odlišovala právě tím, že jako podmínku udržení kvality života občanů vidí nutné strukturální sociálně-ekonomické změny, které musí začít razantní regulací finančního sektoru a údery proti finančnímu kapitálu, samozřejmostí se opět musí stát výrazné progresivní zdanění atd. Nebudou-li na veřejný sektor a jeho služby přispívat ti, kteří skutečně peníze mají, nikdy z fiskálních potíží nevybředneme. (.087)

Začít razantní regulací finančního sektoru a údery proti finančnímu kapitálu, samozřejmostí se opět musí stát výrazné progresivní zdanění atd. (.087) - to vše jsou stále více nejen celoevropská, ale také celosvětová témata.

“Od radikálně socialistické levice, inspirované většinou marxisticky, by se sociální demokracie lišila tím, že akceptuje kapitalismus především z toho důvodu, že zatím neexistuje žádný jiný životaschopný projekt, jak uspořádat efektivně hospodářské vztahy ve společnosti.” (.087)

Tradiční spor mezi radikální levicí a sociální demokracií je (opět) na pořadu dne: (ne)existuje alternativní program k dnešnímu kapitalismu? K novému emancipačnímu programu radikální levice patří silná témata jako je participační ekonomika, přímá demokracie a otevřená společnost.

Do konceptu otevřené společnosti zapadá následující text:

“Je ovšem možné, že při krocení a regulování kapitalismu se ukáže, že tento systém smysluplně a efektivně překonat lze, to teď nevíme, ale to je jedno: důležité je začít a pro tuto úlohu je samozřejmě nutné vytvářet aliance, široké hnutí, sahající skutečně od levých liberálů až k radikálním socialistům.” (.087)

Možná to není jedno, jde „o ostrůvky nového života“, které vyústí ve výše zmíněné překonání kapitalismu.

“Hlavním úběžníkem všech snah a svorníkem hnutí se ovšem musí stát obrana sociálního státu – tento projekt tedy rozhodně nelze pokládat za mrtvý.087 I když jsou lidé masírováni neoliberální propagandou a individualismem, přece jen je dokáže vybudit z apolitické pasivity, když jim berou v nejširším slova smyslu sociální práva, na něž byli zvyklí. Při vší úctě k intelektuální kapacitě takového Slavoje Žižka jsem přesvědčen, že boj za konkrétní výdobytky sociálního státu dokáže lidi stmelit a motivovat více než stále poněkud chimérické představy přímého přechodu k novému, univerzalistickému komunismu”…(.087)

Zde je třeba použít daleko jemnější optiku, ve zkratce se zde ukazuje rozdíl mezi dvěma křídly levice: „hnutí je vší, cíl ničím“. Oslovení budoucnosti ve směru ekologie, emancipace, překonání existenciální krize je opravdu mohutnou zbraní levice, stejně mohutnou jako boj o zachování výdobytků sociálního státu.