KODAŇ – VSTUPNÍ ANALÝZA
KODAŇ – VSTUPNÍ ANALÝZA
- bez snížení emisí skleníkových plynů stoupne hladina moře do konce století o 1 až 2 metry a bude nadále stoupat (za 300 let až o 5-6 metrů)
- hrozí zhroucení ekosystémů v důsledku překonání „bodu zlomu“ (9)
- od roku 1990 stouply emise o 40 % (9)
- od roku 2030 se počítá s nulovými nebo blízkými nule emisemi skleníkových plynů (9)
- podle klimatologů probíhá tání ledovců podle jejich výpočtů a ještě rychleji (9)
- zatopí se nízko položené oblasti ostrovů a pobřeží
- narušené ekosystémy vyženou lidi především z chudých rozvojových zemí
- klesne produkce potravin, planeta uživí méně lidí
- nastanou enormní výkyvy počasí
- porostou pouště a bude nedostatek vody
Výtah z kodaňské diagnózy, 2009 - EXEKUTIVNÍ SHRNUTÍ (9):
Celosvětové emise oxidu uhličitého z fosilních paliv byly v roce 2008 téměř o 40 % vyšší než v roce 1990. To je samo o sobě alarmující číslo. I pokud by se velikost globálních emisí stabilizovala na současných hodnotách, pouhých 20 dalších let vypouštění by znamenalo 25% pravděpodobnost toho, že oteplování překročí 2 °C, a to i při nulových emisích po roce 2030 (!).
Každý rok odkládání akce zvyšuje riziko, že se nakonec oteplí více než o 2 °C.
Během posledních 25 let rostly teploty rychlostí 0,19°C za desetiletí, což je ve velmi dobré shodě s předpověďmi založenými na nárůstech množství skleníkových plynů.
Široký soubor měření z družic i v terénu nyní nade vši pochybnost prokazuje, že ledové štíty Grónska i Antarktidy ztrácejí hmotu zvyšujícím se tempem. Tání ledovců a ledových čepic v jiných částech světa se od roku 1990 též zrychlilo.
Růst hladiny moře při nezmírněných emisích může lehce přesáhnout 1 m. Horní hranice růstu výšky hladiny moře do roku 2100 se odhaduje na dva metry. Hladina moře bude stoupat další staletí i poté, co dojde ke stabilizaci globálních teplot, během příštích několika staletí musíme očekávat růst výšky hladiny moře o několik metrů.
Odklad akce přináší riziko nevratného poškození: Pokud bude oteplování během tohoto století pokračovat nezměněným způsobem, několik zranitelných složek klimatického systému (např. pevninské ledové štíty, deštný les v Amazonii, západoafrický monzun a další) by mohlo být dohnáno k náhlým nebo nezvratným změnám. Nebezpečí překročení kritických hodnot („bodů obratu“) se silně zvyšuje s pokračující změnou klimatu. Čekání na vyšší míru vědecké jistoty tedy může znamenat, že některé body obratu budou překročeny dříve, než je rozpoznáme.
Zásadní změna musí přijít brzy: Máme-li omezit globální oteplování na maximálně 2 °C nad úroveň před průmyslovou revolucí, musejí celosvětové emise vyvrcholit mezi roky 2015 a 2020 a pak rychle klesat. Aby se podnebí stabilizovalo, musíme dekarbonizované globální společnosti – s emisemi CO2 a ostatních skleníkových plynů s dlouhou životností blízkými nule – dosáhnout brzy v tomto století. Konkrétněji, průměrné roční emise na osobu budou muset do roku 2050 klesnout hodně pod jednu tunu CO2. To je o 80-95 % méně než emise na osobu v rozvinutých zemích v roce 2000.
Výtah z kodaňské diagnózy, 2009 - EXEKUTIVNÍ SHRNUTÍ:
(9) Kodaňská diagnóza, 2009: EXEKUTIVNÍ SHRNUTÍ
http://www.zmenaklimatu.cz/aktuality/diagnoza-kodane-v-klimaticke-zprave-vedcu-exekutivni-shr-2.html