TŘICÁTÝ DEN JE ZÍTRA
TŘICÁTÝ DEN JE ZÍTRA
Římský klub
Je mezinárodní nevládní a nezávislou organizací, jejímž cílem se stalo „prohlubovat poznání zvláštností společenského vývoje v epoše vědeckotechnické revoluce.“
Klub vznikl v Římě roku 1968. Sdružuje sto vědců, společenských činitelů, ředitelů mezinárodních ekonomických organizací, publicistů a umělců z několika desítek zemí. Počet členů je striktně omezen. Noví jsou zváni jen na uvolněná místa vzniklá abdikací nebo úmrtím některého z členů. (?)
Klub se zabývá tzv. globálními problémy s cílem působit na veřejné mínění a rozvíjet také dialog s politickými a společenskými činiteli.
Studie a zprávy klubu vyvolávají značný zájem a ostré diskuse.
Od počátku se úvahy klubu řídí třemi zásadními koncepčními rysy:
- globálním přístupem k rozsáhlým a komplexním problémům světa, v němž trvale narůstá vzájemná závislost mezi národy;
- soustředěním se na problémy, politiku a alternativy v dlouhodobější perspektivě, než mohou uvažovat vlády, které jsou nuceny reagovat převážně na bezprostřední problémy;
- snahou o hlubší pochopení interakcí ve změti současných problémů (politických, ekonomických, sociálních, kulturních, psychologických, technologických a ekologických), pro které klub přijal souhrnný termín světová problematika.
Světová problematika se stala charakteristikou klubu. Je jím definována jako masívní a neuspořádaná směs vzájemně propojených těžkostí a problémů, které dohromady vytvářejí krizovou situaci, v níž se lidstvo nachází.
Trojský kůň Římského klubu
Podobenství mělo vyburcovat svědomí lidstva:
V zahradním jezírku roste leknín. Jeho listoví se denně rozrůstá na dvojnásobný rozměr. Během třiceti dnů může leknín pokrýt hladinu celého jezírka a veškerý život v něm udusit. Ani devětadvacátého dne nikomu nepřijde na mysl, že hypertrofii je nutno zastavit: Vždyť polovina hladiny jezírka je ještě volná! Ale už následujícího dne není vodu vidět – a vše živé umírá.
Podobenstvím je míněno hospodářské drancování naší planety: matematici to nazývají exponenciální růst.
Pro planetu Zemi teď nastal onen devětadvacátý den. Čas, kdy je nutno konečně reagovat, se značně zkrátil.
Je třeba rozpoznat krizové momenty ve světě, zavčas pochopit nové hrozby, a hlavně je začít ovládat. Neboť industrializace, znečišťování prostředí, drancování neobnovitelných zdrojů, počet obyvatelstva a spotřeba potravin narůstají tak jako vodní rostliny. Lidé jdou po cestě ke zničení vlastní planety, a to razantním tempem.
Mnohé diagnózy jsou známé: ničení pralesů ve třetím světě, vymírání lesů v mnohých zemích, narušená ozónová vrstva a skleníkový efekt, populační exploze.
Životu příznivé prostředí, nové strategie proti bídě třetího světa, přeměna zbrojní výroby na civilní, nejvyšší priorita zabránit klimatické katastrofě. Tedy nic objevného.
Úvodní podobenství o leknínu připomíná jedna z vizí První globální revoluce: do poloviny našeho století nebudou obyvatelé dnešních průmyslových zemí tvořit ani 20 procent obyvatel světa, pokud ovšem bude ještě naše planeta obyvatelná.
„Dovedeme si představit budoucí svět, v němž se budou bohaté a vysoce moderními zbraněmi vyzbrojené státy opevňovat v obklíčení proti ostatnímu světu jako v ghettu, aby daleko od sebe zadržely rozhněvané hordy hladových, nevzdělaných a nezaměstnaných,“ varují autoři zprávy Římského klubu.
„Pro úkoly, jež máme před sebou, už není demokracie ve své dnes praktikované podobě zvlášť vhodná.“ (Římský klub)
Komplexnost a technická povaha četných problémů nedovolují vždy voleným zástupcům lidu přijmout v pravou chvíli kompetentní rozhodnutí.
Jsou nebo nejsou si politici vědomi globálních problémů, mají nebo nemají potuchy o jejich vzájemné závislosti a zpětném působení?
„Činnost politických stran se točí kolem volebních termínů a rivalit tak vydatně, že strany tím demokracii, které by měly sloužit, spíše škodí.“
Politici jsou lidé, kteří stavějí svou osobní ctižádost a cíle strany nad cíle dlouhodobé, všem prospěšné.
Musíme najít cestu k vážnému a dlouhodobému úsilí, až vytvoříme nový typ úředníků a politiků.
Ekonomika, ekologie, etika
Úryvky ze zprávy Římského klubu jsou citovány z českého překladu, který pod názvem První globální revoluce – Svět na prahu nového tisíciletí, vydalo bratislavské nakladatelství Bradlo:
„Naše snahy o vytváření fungující světové společnosti a ekonomiky vyžadují omezit plýtvavý způsob života v průmyslově rozvinutých zemích tím, že se sníží spotřeba – k tomu konečně můžeme být donuceni ekologickými omezeními. Etický imperativ obsahuje také obnovu snah o odstranění chudoby ve světě.“
„Až do této doby nedělala etika přinejmenším mnoho starostí lidem v řídící sféře politiky a obchodu. V nejlepším případě se dá říct, že ve veřejnosti existuje mlhavá etická reakce na otázky, které se týkají korupce, znečišťování životního prostředí a oné ekonomické koncepce, jež jako by zapomínala, že vznikla především proto, aby sloužila lidem.“
Dělá dnes etika mnoho starostí lidem v řídící sféře politiky a obchodu?
Je veřejnost dosud vlažná k ekonomické koncepci, jež jako by zapomínala, že vznikla především proto, aby sloužila lidem?
„… v západních zemích existují legislativní struktury, které mají regulovat působnost tržních sil: protitrustové a protidumpingové konvence, dohody o poctivém obchodě, dohled nad úvěrem a podobně. Rovněž existují i kodexy dobrých zvyklostí, často implicitně přijímané obchodními kruhy. Taková opatření jsou nutná, má-li být zajištěn hladký a přijatelný chod kapitalistické společnosti, má-li být zabráněno podvodům, má-li být chráněna pracovní síla a veřejnost. Ačkoli je tento regulační systém jistě do určitého stupně motivován eticky, mnohá z jeho opatření mají vlastně jen zabezpečit dobré podmínky pro ekonomický růst. Ekologické katastrofy, které někdy způsobují smrt a zkázu, dávají těmto záležitostem nový, vyšší význam a nutí průmysl, aby přijal svůj díl společenské odpovědnosti ve vlastním dlouhodobém zájmu, třebaže náklady s tím spojené krátkodobě zasahují do možností jeho podnikání. Bude nutné stále více rozvíjet jasně rozpoznatelné etické normy, které společnost vyžaduje a které může průmysl ještě unést, byť s jistými vícenáklady. O to by se měly v současné době především starat společnosti ve střední a východní Evropě, které přijímají soustavu tržních sil s poněkud nekritickým nadšením.“
Cesta do nové doby
Studie První globální revoluce, řečeno slovy jejích autorů, nabízí ideje a náměty k činům jako základ pro poučení o cestě do budoucnosti. Hlavní principy řešení složité situace, v níž se lidská civilizace ocitla, jsou podle jejich názorů tyto:
- potřeba zapojení a účasti každého jednotlivce při hledání cesty spletitým klubkem problémů současnosti,
- poznání, že možnost pozitivní změny spočívá v motivacích a hodnotách, které určují naše chování,
- pochopení, že chování národů a společností je odrazem chování jednotlivých občanů,
- přijetí postulátu, že zásadní řešení lze těžko očekávat od vůdčích osobností politických reprezentací; naopak, je třeba tisíců drobných pozitivních a moudrých rozhodnutí, která budou odrážet náhledy miliónů prostých lidí na problémy vztahující se k přežití společnosti,
- účinnost zásady, že výsady, ať už individuální nebo národní, musí být vždycky vyváženy odpovídající odpovědností.
Ilja Šetlík - Hospodářské noviny, 2. dubna 1992, s.7