BUDEME ŽÍT V GLOBÁLNÍM SOMÁLSKU?
BUDEME ŽÍT V GLOBÁLNÍM SOMÁLSKU?
Václav Cílek – MF Dnes, Věda, 29. ledna 2005, s. C/7
O klimatickém konci civilizace a strachu z katastrofy píše pro MF DNES geolog Václav Cílek
Zemský systém, v němž je největším výměníkem tepla světový oceán, má navíc určitou setrvačnost. Někdy říkáme, že dnes sklízíme plody změn, ke kterým byl položen základ v 60. letech, a že nynější prohřešky vůči atmosféře a moři dozrají teprve za 20-30 let.
Jaké klimatické změny pozorujeme už dnes:
Za posledních 140 let, kdy na Zemi dobře funguje siť měřících stanic, se průměrná teplota povrchu planety zvýšila o 0,8 stupně Celsia.
Devatenáct z dvaceti nejteplejších let od roku 1860 se odehrálo po roce 1980; dvanáct nejteplejších let od roku 1990!
Rok 1998 byl pravděpodobně nejteplejší za posledních tisíc let, rok 2002 byl druhý nejteplejší a rok 2003 třetí nejteplejší.
Podle výsledků studia ledových vrtů bylo posledních padesát let nejteplejších za posledních šest tisíc let.
V letech 1950-2000 se významně oteplil i povrch světového oceánu.
Jaké pozorovatelné dopady mají tyto změny na skutečný chod počasí? Především celkově se zvyšuje odpar, a protože se voda v atmosféře nemůže hromadit, tak také víc prší. Mění se však distribuce srážek. V Evropě například prší více ve Skandinávii a méně ve středozemní oblasti. Mnohem závažnější je, že více srážek spadne v podobě přívalových dešťů. Mechanismus srážek se stále častěji podobá bouřkám z horka – nad přehřátým povrchem vyroste velký mrak, který se najednou protrhne. Dole na zemi způsobí lokální povodeň, odnese půdu, ale protože většina vody rychle odteče, tak i při vyšších celkových srážkách může dojít k vysoušení krajiny.
Středy kontinentů, jako je Afrika či Amerika, se v létě oteplují rychleji a tento trend dále pokračuje. Mohou se stávat místy nepříjemnými k bydlení a nevhodnými k pěstování plodin. V Evropě se něco podobného děje ve středozemní oblasti, která je ovlivňována podnebím severní Afriky – letní teploty zde vzrůstají a sucho klepe na dveře. Jako by se na celé planetě šířilo jakési globální „Somálsko“. Když se výrazně změní teploty na nějakém místě, nejčastěji se tak děje v létě či uprostřed zimy nad velkou plochou souše, začne se deformovat celý systém počasí. Vanou silnější větry, které dopravují srážky na jiná místa. Nebezpečí oteplování nespočívá ani tak ve vyšších teplotách, ale ve změně srážkového chodu – prší pak jindy a jinde, než jsme si zvykli. Zároveň vzrůstá nebezpečí větrných bouří a povodní.
Co se bude dít v budoucnu? Obsah oxidu uhličitého v atmosféře rostl poslední dva roky rychleji než kdy jindy a dá se čekat, že tento trend bude s dalším průmyslovým rozvojem Číny a Indie pokračovat. Teploty se mohou zvyšovat zhruba až o 0,3 stupně Celsia za desetiletí. Úroda v tropech a subtropech bude klesat. Pitná voda bude stále vzácnější. Hladina oceánu stoupne asi o půl metru, ale protože přibude silnějších bouří, tak budou častěji hrozit bouřlivé příboje. Spotřeba energie bude klesat v zimě, ale stoupat v létě - budeme méně topit a více chladit. Není to zcela jasné, ale naše „české“ počasí může mít v budoucnosti více kontinentální charakter, kdy v létě bude sice víc vln veder, ale v zimě víc „arktických“ dní.
Také nás asi bude čekat víc nepříjemných překvapení spojených s odlišným chodem teplot v oceánu, vymrzáním i zasycháním obilí a šířením neobvyklých nemocí a škůdců. Hlavní pozitivní zpráva pro Českou republiku je ta, že leží v jedné z klimaticky nejpříhodnějších oblastí celé Země. Stručně řečeno, máme-li se připravit na budoucí klimatické změny, máme jenom čtyři problémy – jaro, léto, podzim a zimu.