Lidé pro lid

NAŠE SPOLEČNÁ (e-)BUDOUCNOST aneb Jak obrodit kapitalismus?

POZNÁMKY:

Historie kapitalismu:

- krize, na krize nejvíce doplácejí zaměstnanci a sociálně slabí, past růstu

- život na dluh

- hromadná spotřeba náročná na zdroje a odpady

- chudí chudnou, bohatí bohatnou

- kapitalismus utržený ze řetězu: společnost nesouměřitelnosti (Keller), podle majetku + platy manažerů

- sociálně tržní ekonomika a nástup liberalismu

- sud prachu: koncetrace moci, zbrojení, kolabující finanční systém, vyčerpání zdrojů po masové spotřebě a devastaci prostředí,

Historie socialismu:

- plánovaná tvorba cen, neefektivnost deformovaného trhu

- devastace životního prostředí, materiálová náročnost

- nedemokratičnost, cenzura tisku, kontrola kopírování

- ale industrializace Slovenska

 

Československo: rok 1968

SSSR - Rusko: politika změny bez ekonomické teorie přechodu; teoretická prohra – myšlenkový socialistický think tank, druhá vlna emancipace neproběhla; nastal rozvrat hospodářství, ve výsledku obnovení kapitalismu

V Česku zvítězila neoliberální politika, zaměstnanecká participace jako „sprosté slovo“

první emancipace v podobě industrializace země, vzdělání lidí proběhla, ale druhá vlna už ne, problém vtažení dělníků, zaměstnanců do participace na rozhodovaní

Historie environmentalismu

Environmentální hnutí jde socialismu naproti, neboť vidí pustošení planety ze strany kapitalistických podniků, vykořisťování Jihu, jeho lidí a surovin; CO2 emise také nejvíce dopadají na nejchudší země
 

Akcionář=zisk, expanze; zaměstnanec=mzda, seberealizace, zachování pracovního místa, vztah k místu, kde žije a pracuje
 

Velké téma lokalizace ekonomiky, využití místní pracovní síly, místní energetiky, výroby a spotřeby; pravděpodobnost radikálního zvýšení ceny dopravy nebo kolaps globální ekonomiky

Demokracie občanská, ekonomická a digitální
 

Globalizace kapitálu, společná závislost na zdrojích a na likvidaci odpadů a globalizace společnosti – nutná reforma OSN

Dva světy: Davos a Světové sociální fórum, Rio+20 oficiálně a neoficiálně;

                    problém konsenzu a problém zastřešení

Digitální svět a informační společnost – začíná boj o internet jako nezávislé médium

Boj o humánní, demokratickou a udržitelnou společnost na internetu; udělat všechno pro to, aby vznikl a ideově vyhrál právě tento světový „think tank“

Tři potenciály internetové demokracie:

1) výběr informací a společné vytváření znalostního obsahu;

Google, Wikipedie, další potenciál v podobě elektronického vydání bestselerů, propojení myšlenek, ohodnocení jejich důležitosti, ukotvení k místu, ke kandidátovi, k webovým stránkám;

Stav světa – placený obsah, málo „chtěná budoucnost“, co pro ni můžeme (musíme) udělat;

2) tvorba zákonů, tvorba rozpočtů; e-petice, e-referenda;

3) e-volby a hlasování o kandidátech

Klíčová hesla: otevřenost a participace, emancipace

Tři proudy současného ekonomického myšlení:

1) nechat vše tak jak je

2) vrátit se k sociálnímu státu

http://www.denikreferendum.cz/clanek/13947-kapitalismus-a-jeho-kritika-potrebujeme-renesanci-marxe

http://www.denikreferendum.cz/clanek/14554-evropa-a-dobra-spolecnost-po-krachu

http://dialog.ihned.cz/machacek/c1-54459420-jak-obrodit-kapitalismus

3) radikálně změnit systém

Rozbor:

Levice v útlumu? Ale proč? Jaká levice? Sociálně demokratická, protože sociální stát je na ústupu? Radikální, protože radikální program je v nedohlednu?

Revoluční situace:

– occupy hnutí ( http://en.wikipedia.org/wiki/Occupy_movement,) Španělsko, arabské státy, Řecko – mezinárodní strana + program (http://www.iopsociety.org/ )

= otázka programu?! Ale program je! Participace!!! = emancipace; realizace po síti?!; rozbití moci z nahromaděného majetku – neoliberalismu, korumpování politiky legálně a nelegálně

Program:

- e-demokracie: svobodný internet, (http://piratskenoviny.cz/?c_id=697385 , internet ohrožuje staré struktury); (http://www.revuepolitika.cz/clanky/1435/boj-o-internet) všeobecně rozšířený internet,

(http://en.wikipedia.org/wiki/One_Laptop_per_Child)

(http://one.laptop.org/summary)

- digitálně vzdělaný volič, výchova k digitální účasti (tři oblasti)

- (3x) otevřená společnost, občanská participace, přímá demokracie, sociální sítě a nový software = nová kvalita účasti (http://www.otevrete.cz/)

- participační ekonomika, ekonomická demokracie

- národní a globální participační rozpočet, otevřené národní a světové účetnictví, makroregulace

- maximální otevřenost think tanků, e-knihovna, jejich propojení a soutěž myšlenek

- v případě nutnosti souběžné online e-agendy (oficiální a neoficiální)

- popis regionů z pohledu udržitelnosti + popis potřebných změn z hlediska udržitelnosti !!! = globální plán rozvoje (http://www.4cf.pl/en_millennium.html)

(http://www.4cf.pl/pliki/MP_gpd.pdf)

(http://www.4cf.pl/pliki/MP_tt.pdf ) + rozpočet

- lokální ekonomika, obnovitelné zdroje energie, informační technologie, na jejich základě rozvoj (digitální) vzdělanosti, zdravotní péče, stavby domů, zemědělství = přednostní uspokojení základních potřeb společnosti, cílem je udržitelná společnost, s ní související snížení porodnosti

(http://occupyrioplus20.net/news/peoples-summit-final-declaration/)

- zastřešující orgán – lidová komora OSN

- možnosti informační společnosti (tři okruhy) – výchova k účasti, zajištění přístupu

CO UDĚLAT PRO NÁVRAT ČESKÉ REPUBLIKY DO PRVNÍ LIGY

- historie – Baťa, Pražské jaro 1968, Slušovice

- normalizace, reakce listopad 1989, soutěž myšlenek, ale vítězství neoliberalismu, místo participace kupónová privatizace

- jedině KSLP (Klub samosprávného lidového podnikání), jinak se nevyučuje participační ekonomika jako předmět na žádné VŠ?!

- útlum družstevnictví

- co přináší ekonomická demokracie

- rozvoj e-demokracie vede k rozvoji občanské angažovanosti

- dluhy, korupce, klientelismus jako součást českého kapitalismu; vládnou stranické oligarchie

- participace jako cesta k udržitelné společnosti

- participace=emancipace

- participace jako součást volebního programu

- participace jako součást legislativy
 

TEXT

Po největší krizi kapitalismu od 30-tých let se svět ptá, co bude dál. Společnost sklízí plody dvacetileté nadvlády kapitalismu volné soutěže po pádu „komunismu“. Výsledky jeho vývoje jsou velmi rozporuplné:

- součástí kapitalismu jsou krize, na které nejvíce doplácejí zaměstnanci a sociálně slabí, roste nezaměstnanost;

- základem systému a způsobem řešení problémů je snaha o neustálou expanzi a růst, což ve stále větší míře naráží na ohraničené možnosti planety;

- rozmohl se život na dluh, jak peněžní ze strany domácností a vlád, tak environmentální;

- základem systému je hromadná spotřeba náročná na zdroje a odpady;

- chudí chudnou, bohatí bohatnou;

- nástup liberalismu po pádu „komunismu“ omezuje sociálně tržní ekonomiku;

- nerovnoměrný vývoj se stává „sudem střelného prachu“: koncetrace moci, zbrojení, kolabující finanční systém, vyčerpání zdrojů a devastace životního prostředí po masové spotřebě.

Je jasné, že ohromné disproporce kapitalismu a jeho schopnost bezohledně čerpat zdroje planety povedou k narůstající snaze o hledání alternativ. Ve světle nových krizových událostí bude třeba se vrátit ke zkušenostem prvního historického pokusu o nekapitalistickou společnost a vyvarovat se předchozích chyb.

Co charakterizovalo reálný socialismus v Československu:

- centrální tvorba cen vedla k neefektivnosti deformovaného trhu;

- vysoká materiálová náročnost výroby vedla k devastaci životního prostředí;

- totalitní praktiky v podobě nedemokratičnosti, cenzury tisku a kontroly kopírování vedly k ničení tvořivého potenciálu lidí;

- na druhé straně plánovitý rozvoj umožnil rozvoj regiónů a výraznou industrializaci Slovenska,

neexistovala nezaměstnanost, bezdomovectví, byly zajištěny sociální jistoty.

Zcela určitě je potřeba se vrátit k odkazu Pražského jara roku 1968 v Československu. Výrazným poučením je to, že sebelepší myšlenky mohou skončit pod pásy tanků.

Podobně po událostech listopadu 1989 to byla pravicová neoliberální politika, která vedla k zavedení „divokého“ kapitalismu, který se stal těžce reformovatelným. V Česku tak zvítězila neoliberální politika, pro kterou zaměstnanecká participace je prázdný nebo dokonce ekonomickému systému škodící pojem.

Samostatnou kapitolou, která vyžaduje pečlivé studium, je zrození a konec reálného socialismu v SSSR a následné budování kapitalismu v postsovětském prostoru. Na začátku proběhla první emancipace spojená s industrializací země a vzděláním obyvatelstva, vznikla kooperující třída rolníků, dělníků a inteligence. Na druhou emancipační vlnu ale nedošlo díky totalitním praktikám a špatně nastavenému hospodářskému systému. Druhá emancipační vlna znamenala a stále znamená vtažení zaměstnanců a občanů do participace na rozhodovaní o všech oblastech života společnosti. Došlo k selhání teoretické fronty pro přechod od plánované k tržní ekonomice, pro přechod do druhé emancipační vlny. Politika změny, bez ekonomické teorie přechodu k participačnímu socialismu, vedla k rozvratu hospodářství a postupné restauraci kapitalismu v sovětském a postsovětském prostoru, což vrátilo kolo dějin zpět (ve smyslu překonání kapitalismu). Každá novodobá moderní strana usilující o radikální odstranění neduhů kapitalismu si musí uvědomit, že bez hodnověrné teorie nemůže počítat s trvalým úspěchem.

Dnes populární myšlenkové „think tanky“, jejichž výsledky jsou snadno šiřitelné po internetu, jsou také nezbytným a slibným prostředkem pro tvorbu uskutečnitelného radikálního programu přestavby kapitalismu. Poptávka po takovém programu stále trvá.

Přes všechny problémy kapitalistického systému je stále málo ekonomů- teoretiků, kteří se hlásí k jeho radikální změně. Jako mnohokrát v minulém století se potvrzuje, že ekonomie je společenskou vědou, jejíž praktické naplnění v politice závisí na tom, jaká jsou teoretická východiska a čí zájmy hájí.

V praxi společenských změn minulého století se ukázalo, že politika není úspěšná bez odpovídající teorie a také obráceně teorie není úspěšná bez odpovídající politiky.

Stále platí rozdělení ekonomů na ty, kteří svět popisují a na ty, kteří ho chtějí změnit. Je jasné, že čím radikálnější změna má v systému nastat, tím může být větší riziko neúspěchu. Dobové neúspěchy reálného socialismu a problémy s jejich nápravou vzaly vítr z plachet radikální ekonomické frontě a toto stigma trvá dodnes i přes to, že se obrysy nového radiálně změněného systému rýsují v podobě participační společnosti a ekonomiky.

(http://en.wikipedia.org/wiki/Eco-socialism;

http://en.wikipedia.org/wiki/Emancipation_of_labour;

http://en.wikipedia.org/wiki/Fabian_Society;

http://en.wikipedia.org/wiki/Market_socialism;

http://en.wikipedia.org/wiki/Libertarian_socialists;

http://en.wikipedia.org/wiki/M.E._Sharpe,_Inc.;

http://en.wikipedia.org/wiki/Mutualism_(economic_theory);

http://en.wikipedia.org/wiki/Socialist_economics;

http://en.wikipedia.org/wiki/Guild_socialism;

http://en.wikipedia.org/wiki/Participatory_economics;

http://en.wikipedia.org/wiki/Workplace_democracy;

http://www.solidarityeconomy.net/2007/06/29/economic-democracy-a-worthy-socialism-that-would-work/comment-page-1/#comment-72714;

http://byznys.ihned.cz/analyzy-a-komentare/c1-54497680-zachrani-kapitalismus-zamestnanci)

Ekonomové zabývající se životním prostředím a udržitelným vývojem si uvědomují dopady agresívní expanze kapitálu ve světě, a proto uvažují o nerůstové ekonomice.

(http://en.wikipedia.org/wiki/E._J._Mishan#cite_ref-4;

http://en.wikipedia.org/wiki/Environmental_economics;

http://en.wikipedia.org/wiki/Degrowth#cite_ref-31;

http://en.wikipedia.org/wiki/Ecological_economics ;

http://www.denikreferendum.cz/clanek/13670-proc-selhalo-rio+20;

http://www.denikreferendum.cz/clanek/14604-koniec-ery-zdraveho-rozumu)

Poučením z dob reálného socialismu je to, že bez spravedlivé soutěže o omezené zdroje systém přichází o potřebnou dynamiku. Výhodou pro úvahy environmentální ekonomie je předpoklad, že zaměstnanecké spoluvlastnictví vede k nabourání ziskové motivace a kapitálové expanze. Z toho mohou environmentální ekonomové vycházet. Zaměstnanecká preference spotřeby ve formě mzdy na úkor kapitalizace zisků byla základním nevyřešeným problémem přechodu do druhé emancipační vlny, ale zároveň při správném uplatnění vždy v budoucnu bude sloužit jako vyrovnávající síla proti maximalizaci zisku. Zaměstnanecké spoluvlastnictví, finanční a rozhodovací participace patří k základům nového radikálního ekonomického modelu, který vyhovuje také environmentální ekonomii. Ekonomická demokracie vede k nové společenské emancipaci.

Akcionář=zisk, expanze; zaměstnanec=mzda, seberealizace, zachování pracovního místa, vztah k místu, kde žije a pracuje

Historie environmentalismu

Paradoxem vývoje současného světa se stalo to, že současné neduhy kapitalismu, především jeho bezohlednou globalizaci, nejlépe popisují environmentální hnutí a ne politické strany. Proti globálnímu kapitalismu volají tato hnutí po globálním odporu proti jeho kořistnickým praktikám.

Environmentální hnutí jde naproti alternativnímu společenskému systému, neboť vidí pustošení planety a vykořisťování Jihu, jeho lidí a surovin, ze strany kapitalistických nadnárodních korporací. Také klimatické změny dopadají nejvíce na nejchudší země planety.

Velkým tématem je lokalizace ekonomiky, využití místní pracovní síly, rozvoj místní energetiky, výroby a spotřeby, tak jak bude narůstat pravděpodobnost radikálního zvýšení ceny dopravy nebo kolapsu globální ekonomiky.

Demokracie občanská, ekonomická a digitální

Jedním z výsledků posledních dvaceti let rozvoje je globalizace světa. Globalizaci kapitálu v podobě nadnárodních společností neodpovídá globalizace světového vládnutí, které by kompenzovalo jednostranné ziskové zaměření kapitálu a jeho malý ohled na zachování zdrojů a minimalizaci odpadů.

OSN vznikla v době po druhé světové válce. Její funkce a zastoupení států odpovídaly té době. Dnes OSN čelí globálním výzvám, ale nemá dostatečně silný mandát a prostředky, které by umožňovaly řešit globální problémy, před kterými lidstvo stojí.

Zástupci jednotlivých vlád v OSN jen velmi těžko hledají potřebný konsenzus, neboť často hájí zájmy domácích firem působících na mezinárodním poli. Státy bohatého Severu hájí zájmy svých nadnárodních korporací, ale proti nim se formují lidová hnutí na obranu života komunit Jihu. Zatímco setkání vládnoucích elit ve švýcarském Davosu hledá impulsy pro další „rozvoj“ globálního kapitalismu se všemi problémy, které jsou s tím spojené, lidová hnutí pod názvem Světové sociální fórum se setkávají s heslem „jiný svět je možný“.

(http://www.tni.org/archives/act/16771;

http://www.denikreferendum.cz/clanek/1393-svetove-socialni-forum-krizi-zavinila-nadmerna-spotreba;

http://www.denikreferendum.cz/clanek/14555-svetove-socialni-forum-2013-probehne-v-tunisku-uz-se-chysta;

http://www.denikreferendum.cz/clanek/1333-jiny-svet-je-nezbytny-jina-ceska-republika-taky)

Toto hnutí je ve fázi, kdy netvoří zastřešující politický program, každý může prezentovat svůj přístup a úmyslně nejsou zvány politické strany.

Dvojkolejnost světového náhledu na řešení problémů světa byla vidět také na konferenci o životním prostředí Rio+20. Zatímco oficiální delegace se dokázaly shodnout pouze na obecně formulovaných závěrech, neformální setkání zastánců životního prostředí formulovalo konkrétní návrhy.

Celá globální situace se dá zobecnit: na jedné straně je přístup a nutná obhajoba globalizovaného kapitalismu, na druhé straně se formuje alternativní přístup důsledně vycházející z potřeb lidí a zachování přírodního bohatství planety. Nastal čas soutěže těchto dvou přístupů. Jestliže se tyto dva přístupy budou míjet jako doposud, soutěž s přibývajícím časem bude stále ostřejší, neboť životní podmínky na planetě se budou zhoršovat.

Velkou šancí a prostorem pro soutěž myšlenek a ideálů je celosvětová síť – internet.

Ke globalizaci internet neodmyslitelně patří. Pokračuje růst digitálního světa a informační společnosti. Začal boj o internet jako nezávislé médium.

Můžeme prezentovat humánní, demokratickou a udržitelnou společnost na internetu.

Můžeme udělat všechno pro to, aby vznikl a ideově vyhrál právě takový světový „think tank“.

Můžeme udělat ještě více, můžeme založit elektronickou lidovou komoru OSN na základě e-demokracie.

Tři potenciály internetové demokracie:
 

1) výběr informací a společné vytváření znalostního obsahu

Dělají to v současné chvíli nejvíce Google a Wikipedie. Internet by se měl také stát skutečnou otevřenou znalostní databází ze dvou důvodů. Jednak by se mohly střetávat názory různých odborníků a zároveň by to pomohlo v orientaci a výchově čtenářů- voličů. Zatím je patrný na internetu rozpor. Environmentální bestselery nejsou svobodně přístupné na internetu, přestože jsou informace o vývoji životního prostředí planety životně důležité pro chápání souvislostí a určení toho, co je třeba podniknout. Podobně je to i s placeným obsahem některých odborných článků. Veřejně přístupné odborné zdroje na internetu jsou jakýmsi vrcholem pyramidy, jakousi matricí a na ní se mohou napojit další a další myšlenky. Základem je propojení myšlenek, ohodnocení jejich důležitosti, ukotvení k místu, ke kandidátovi, k webovým stránkám. (více viz INFORMAČNÍ BURZA v úvodním menu dole nebo v rubrice PROJEKTY)

Dobrým příkladem výše zmíněného je projekt Stav budoucnosti. Soustředí mimořádně cenné informace o předpokládané budoucnosti planety, pracuje s celou paletou možných budoucích scénářů vývoje.

(http://millennium-project.org/;

http://www.millennium-project.org/millennium/CIS.html;

www.themp.org )

Chybí mu však svobodný přístup, poslední vylepšení nástrojů je spojeno s rozšířením placeného obsahu. Dalším rozšířením projektu by mělo být zdůraznění „chtěné budoucnosti“, co pro ni můžeme (musíme) udělat a také hlasování vybírající nejlepší žádoucí scénář. Stejně jako se hlasuje o pravděpodobnosti, že některé jevy nastanou, mělo by se hlasovat o tom, které jevy by měly nastat.

2) tvorba zákonů a hlasování, tvorba participačních rozpočtů, e-petice a e-referenda

(http://www.participedia.net/content/team;

http://en.wikipedia.org/wiki/Participatory_democracy;

http://en.wikipedia.org/wiki/Direct_democracy#cite_ref-24;

https://www.youtube.com/user/CeskaPiratskaStrana?feature=watch;

http://youtu.be/3M1ttO9nx0k, Jak Internet (jednoho dne) změní vládu;

http://en.wikipedia.org/wiki/E-democracy#Electronic_direct_democracy)

3) e-volby a hlasování o kandidátech

(http://blog.lupa.cz/internet/volby-v-cr-volby-pres-internet-a-sms-estonsko-budiz-vzorem/;

http://cs.electionsmeter.com/hlasov%C3%A1n%C3%AD/ivan-bartos;

http://www.internetprovsechny.cz/internet-v-praxi-komunalni-volby-v-estonsku-dockame-se-i-u-nas/;

http://www.czrestart.cz/egovernment-eparticipace/koncept-elektronickeho-hlasovani-v-mestech-obcich)