TRŽNÍ EKONOMIKA A SOCIALISMUS
TRŽNÍ EKONOMIKA A SOCIALISMUS
(6/s.163) Levice by ovšem neměla propadat myšlence, že trh je něco jako nutné zlo. Jelikož tržní soutěž přináší výsledky, jaké v žádném jiném systému nemají obdoby, můžeme říci, že tržní ekonomika nemá konkurenci. Šance na ekonomickou prosperitu, kterou tržní ekonomika přináší, přitom představuje pouze jednu z mnoha výhod. I když samotný trh nezakládá instituci občanství, funguje v tomto ohledu jako určitý katalyzátor a dokonce působí proti sociální nerovnosti.
(6/s.163) Stav tržní ekonomiky se odvíjí od stavu společenských institucí a úrovně občanské společnosti, tzn. reflektuje jak globální podmínky, tak i lokální situaci. Zdravá společnost dokáže udržet rovnováhu mezi vládou, trhy a občanskou společností.
(6/s.163-164) Jedním z klíčových úkolů politiky třetí cesty je chránit a posilovat občanskou sféru, protože není možné stát vyvažovat pouze trhem.
(6/s.163) Víme také, že trh ani nevytváří, ani neochraňuje morální hodnoty. Ty získávají platnost jedině na základě demokratického dialogu a udržují se díky péči veřejnosti.
(6/s.42) … trh nemá schopnost seberegulace. …
(6/s.41-42) Trh má moc komercializace, která potenciálně ohrožuje životní hodnoty. Bez vnější kontroly nemají trhy samy o sobě žádné prostředky pro seberegulaci – trh prostě nemá nástroj, který by dokázal ovlivnit, s čím se může obchodovat a s čím už ne. Etické a estetické zásady musejí tedy vycházet zvenčí, z veřejné morálky, přitom je důležité, aby byly zakotveny v právním systému.
(6/s.41-42) Uvážíme-li, jak ohromný podnikatelský potenciál představuje, dojdeme k závěru, že tržní ekonomika musí být daleko dynamičtější než jakýkoliv jiný typ ekonomického systému, který známe. Na druhou stranu právě dynamika, která vede k tvorbě bohatství, s sebou přináší také obrovská rizika (jako jsou třeba otřesy společnosti vyvolané nezaměstnaností v důsledku prudkého ekonomického propadu nebo nových technologických objevů), se kterými se trhy vypořádat neumí. Trhy také neumí vytvářet lidský kapitál, který ke svému přežití nutně potřebují. O to se musí postarat vláda, rodina a společenství. Další problém je v tom, že tržní ekonomika generuje externality, jejichž sociální dopady za ni musí řešit někdo jiný. Je například jasné, že s poškozeným životním prostředím si tržní mechanismy samy o sobě asi neporadí.
(6/s.42) … Podobné krize lze pak zvládat jedině kolektivními intervencemi.
(6/s.39) …Levice se musí snažit tržní mechanismy pochopit, a ne s nimi bojovat. Musí také konečně porozumět, jakou roli hraje podnikání při tvorbě bohatství, a smířit se s tím, že soukromý kapitál je klíčovým předpokladem sociálních investic.
(6/s.57) Vláda a mezinárodní legislativa by zajisté měly bdít nad podnikovou mocí, ale protože nikdo nezná žádnou přijatelnou alternativu k tržní ekonomice, démonizování korporací se nezdá příliš rozumné.
(2/s.61) Specifickým přístupem je propojení tržních vztahů s institucemi ekonomické demokracie (participace a samosprávy). Tyto prvky se dnes vyvíjejí již v lůně moderního kapitalismu – jako socialistický koncept mají zatím spíše akademickou povahu (někdejší jugoslávský experiment je hodnocen kriticky). Je to pokračování myšlenkové linie socialistické samosprávy uvažující o propojení státu se strukturami občanské společnosti.
(2/s.61) Pokud jde o ekonomiku, vychází z toho, že i v samosprávném socialismu je nutný trh, i když není dominantní strukturou, nýbrž jen zpětnou vazbou samosprávné demokracie. Vize samosprávné společnosti má onen rys „reálné či vědecké utopie“, kterou nemohou postrádat pokusy o to měnit svět ze základu.
(3/s.6) V ekonomice pro člověka slouží zbožně peněžní vztahy lidskosti a sociálním hodnotám
(3/s.7) Plán má koordinační a indikativní funkci a důležitou metodou jeho zpracování je negociace.
(22/s.24)… - Připravit výzvu pravicovému konsensu vypracováním obrazu, jak chápeme pokrok a dobrý život. Ten nemusí být založen na masové výrobě a masové akumulaci zboží.(Mitchel Cohen)