KREATIVITA
KREATIVITA
(2/s.62) Nové požadavky na člověka vedou k růstu významu kritického myšlení, ve kterém rozmanitost a individualita obohacuje a omezuje manipulaci. Jenom neinformovaní a nepřemýšlející se nechají hnát jako stádo do jakéhokoliv „ráje“. Kreativní seberealizace a svobodné jednání se stává zejm. pro novou avantgardu atraktivní hodnotou. Předpokládá to i jiné způsoby názorového sjednocování, toleranci k jinakosti a k odlišným názorům, jejichž šíření je stejně s ohledem na možnosti informační infrastruktury volné.
(6/s.60) S tím, jak ustupuje vliv myslitelů volného trhu, se fundamentální otázkou stává oživení veřejných institucí, které ovšem nemohou představovat pouze vláda a stát.
(6/s.62) Neefektivita a neúspornost, se kterou se u státních institucí tak často setkáváme, poskytuje odrazový můstek neoliberalismu a podrývá pozici veřejné sféry jakožto celku. V momentě, kdy dochází k tomu, že soukromé společnosti snižují počty zaměstnanců, osvojují si principy horizontálnější hierarchie a snaží se lépe odpovídat potřebám klienta, omezenost byrokratického státu bije do očí.
(6/s.62) Mezi velkým státem (kurzíva autor) (měřeno množstvím funkcí, které zastává, případně výší rozpočtu) a silným státem (kurzíva autor) je obrovský rozdíl.
(6/s.63) Firmy, které prodělaly reformu v poslední době, přece také nedosáhly zlepšení tím, že by se připodobnily trhu. Ty nejúspěšnější podniky se očistily od nadbytečné byrokracie, zaměřily se na orientační programy (tzv. benchmarking) a přenesly větší autonomii v rozhodování na nižší úrovně své organizace. A přesně tohle by měla udělat i vláda se svými úřady.
(6/s.78) Investovat do relevantních oblastí vědy a technologie je jedna věc, ale stejně tak je důležité, aby stát pomohl vytvořit podmínky, které stimulují podnikání. Tato činnost a vše, co s ní souvisí, se totiž netýká jenom soukromých společností, ale zároveň celého státu a občanské společnosti.
(6/s.78) Podnikatel může uspět, jestliže se mu podaří zaplnit mezeru, o které ostatní ani netušili, a (nebo) jde do rizika, které se konkurence neodváží podstoupit. Takže nepodporuje-li společnost podnikavého ducha, dusí vlastně ekonomický potenciál obsažený v těch nejkreativnějších nápadech. Podnikavých lidí, kterým jde o společenské a občanské záležitosti, je zapotřebí stejně jako podnikatelů, kteří operují přímo na trhu. Kreativita je hnacím motorem nejenom ekonomické sféry, ale i celé občanské společnosti.
(6/s.77) Práce ve znalostní ekonomice si žádá, aby se člověk něco učil (a zapomínal, tj. zbavoval se starých návyků) po celý život.