CELOSVĚTOVÁ CIVILIZACE
CELOSVĚTOVÁ CIVILIZACE
(3/s.4) Svět dnes netvoří jen hierarchie hlavních imperií a periferních národních států, ale roste význam sítě největších megamulties, transnacionálních institucí ale i nehierarchických sítí mimo formální struktury .
(15/s.21) Hnacím motorem současné integrace je sice G ekonomických aktivit, integrace však probíhá i v dalších oblastech a směřuje k ustanovení jednotného ekonomického, sociálního a politického světového řádu.
(5/s.16) Marxisté nemají důvod vracet se do „evropského malého koutku světa“ (K. Marx) či do omezeného rámce národních států. Roste naopak potřeba sledovat komplexní povahu změn světového systému, dotýkající se ekonomiky i politiky, ale také kultury, individua, společnosti a přírody (M. Ransdorf)
(3/s.4) Výzvou je utváření globální etiky, prosazování universalismu lidských práv v stále značně partikulárním světě a zatím nejasná perspektiva globální občanské společnosti jako předpokladu globalizace solidarity.
(5/s.17) Podle prvého stanoviska by se mělo všudypřítomnému „impériu“ čelit každodenní protisystémovou revoltou „nositelů svobody a solidarity“, spontánními přímými akcemi kdykoli a kdekoli. Jejich masa by měla způsobit kvalitativní změnu. Protichůdná koncepce reaguje na fragmentaci subjektů, národních států, schopných využít složitostí a překrývání v silovém poli zájmů velmocí, klíčových „hráčů“. V tomto případě by se čelilo vztahům supervelmocenské dominance prosazováním rovnějších vztahů států a jejich seskupení, ale také formováním nadnárodní demokracie a nadnárodní občanské společnosti. Takové instituce by měly významnou vazbu na nevládní levicové organizace.
(5/s.19)Alternativa opce pro socialismus, vize a projekt takového uspořádání celosvětové civilizace, která by dala technologický pokrok do služeb všeho lidstva, vyznačovala by se solidaritou a reálným humanismem, je naléhavější než kdykoli dříve.
(15/s.20) … část autorů místo neoliberální konkurenční globalizace (termínu maskujícího soudobý imperialismus) propaguje kooperativní globalizaci, kdy se proti „globalizaci finančních trhů a kapitálu“ staví „globalizace solidarity a odpovědnosti“.
(15/s.22) Uvedené umožňuje navrhnout alternativní formy G – např. v podobě radikálně odlišné G kooperativní, opírající se o koncepci globálního etického uvědomění a odpovědnosti, pozadí by mělo být vytvářeno na základě ekologického dozoru či vývoje participativní, demokratické kultury.