Program budoucnosti _(výtah)
Program budoucnosti _(výtah)
Jan Čihák: “Přítomnost na "západní" způsob lze ohraničit cca 4 - 5 lety, což odpovídá parlamentnímu volebnímu období. Tento příklad nám může velmi pěkně ukázat, že téměř vše, co hranici volebního období přesahuje, je pro politiky (a tím i pro společnost) neatraktivní, nezajímavé a (vzhledem k častému inteligenčnímu deficitu mocných) i víceméně nepochopitelné.” (.069)
...- „přítomnostní konzumerismus přispívá k drancování přírodních zdrojů, nevratné devastace planety, decimování živočišných i rostlinných druhů, což v důsledku bude mít velmi negativní dopad na kvalitu života nadcházejících generací.” (.069)
„V dějinách lidstva existovaly osobnosti, které dokázaly definovat budoucnost, naplnit lidstvo nadějí, optimismem a dalšími pozitivními myšlenkami, které v důsledku vedly ke konstruktivnímu vývoji. Neexistence vizí pro budoucnost, upnutí se na přítomnost a minulost mají naopak vliv jednoznačně destruktivní. Zásadním malérem je, že osobností schopných vštípit silou své osobnosti celým národům pozitivní a realistickou ideu budoucnosti bylo a je zoufale málo.“ (.069)
Milan Valach: “Marx takovou vizi měl. Byl přesvědčen, že podle objektivních zákonitostí vývoje lidské společnosti směřuje její vývoj k socialismu, respektive v ještě vzdálenější budoucnosti ke komunismu. Tento cíl bude podle něj vyvrcholením emancipačních snah lidstva o úplné osvobození člověka ode všech forem útlaku. Vládu nad společností pak budou mít všichni lidé jako rovnoprávná a spolupracující individua. Politickou formou této radikální svobody měla být podle něj přímá demokracie založená na přísné kontrole poslanců voliči, právu voličů tyto poslance kdykoliv odvolat apod. O ekonomické podobě socialismu se ale u něj mnoho nedočteme.” (.403)
V logice jeho myšlení ale to musí být taková forma, jež bude rovněž zaručovat svobodu člověka a takto tvořit ekonomickou základnu výše zmíněné přímo demokratické politické formy socialistického společenského systému. Zdá se mi, že nejblíže této představě o podobě první fáze vývoje komunismu, či jak jsme si zvykli nyní říkat socialismu, je již na mnoha místech světa vzniklý systém, v němž vlastníky firem jsou přímo jejich zaměstnanci. V Evropě je asi jeho nejznámějším příkladem Mondragonský kooperativ (viz např. zde) s přibližně 50 000 členy.”(.403)
Vladimír Špidla: „Shodnout se na ideji směřování společnosti je navíc velmi obtížné, ne-li nemožné, protože demokracie stojí na názorové pluralitě. Přesto si myslím, že je třeba aktivně se snažit znovu a znovu pokrok redefinovat v nových společenských souvislostech.“(.0815)
Štěpán Kotrba: “Dnes pokrok definujeme nikoliv jako volební právo žen, právo na osmihodinovou pracovní dobu či jako automatickou pračku, ale jako právo na globální širokopásmové elektronické komunikace jako univerzální službu, právo na bezplatné vzdělávání, přístup ke kultuře informacím na principu open source, právo na neziskové koncepty bydlení, na veřejnou dopravu, zdravotní, sociální či gerontosociální péči a službu za všeobecně ufinancovatelných a nediskriminujících podmínek, právo na práci přiměřenou kvalifikaci a schopnostem za důstojnou odměnu. Nezanedbatelným prvkem pokroku je právo na důchodové zabezpečení, ze kterého by bylo po prací naplněném životě možno žít způsobem, nesnižujícím lidskou důstojnost.”(.0814)
“Ekonomika sloužící potřebám komunit, genderové rozpočtování, preference kolektivního, komunitního či státního vlastnictví výrobních prostředků, společné řízení – co-management podle Lebowitze, organizování komunit – demokracie „zdola“, přímá participativní elektronická demokracie, všeobecný základní příjem a další konstrukty sociální rovnosti pro 21. století českou sociální demokracii nezajímají.”(.0814)
Jde ještě vůbec ČSSD o sociální rovnost, nebo už jen o eliminaci extrémní sociální nerovnosti převažujícího neoliberálního konceptu? Tato otázka není jen řečnická, odpověď na volbu strategického cíle determinuje strategické postupy i taktické kroky.0814
Pro současný systém uvažování je budoucnost nepřítel, trvá maximálně čtyři roky, jedno volební období. „Srdce chce utrácet, rozum velí šetřit, jsme na straně vašeho srdce“, zní reklama banky (Václav Bělohradský).
Pro konzumní společnost existuje pouze přítomnost.
Marx dokázal přijít s programem „pro budoucnost“, ovládnutí idejí budoucnosti mělo veliký vliv na revoluci v přítomnosti.
Dnešní levice se stále nemůže otřepat ze selhání zjednodušených představ o socialismu a komunismu, které vedly k totalitě. Proč poučení z chyb minulosti nevyužít jako zbraň pro budoucnost?!
Ze všeho nejdříve je třeba říci, i když to vzhledem k závěrečnému „vítězství kapitalismu“ může znít opovážlivě, že „jiný systém je možný“ stejně tak jako „jiný svět je možný“.
Dnes víme, že ideály musí být otevřeným systémem, na což intuitivně zcela správně poukázal i Vladimír Špidla.
Jde nám o překonání odcizení člověka, musí reálně participovat, kontrola zastupitelů musí být zdola a důkladná.
Trh lze překonat jeho rozvinutím pro člověka a ne pro odličtěný zisk.
Nový systém nemůže spoléhat na princip spolupráce bez principu soutěže.
Vzhledem k obrovskému množství práce směrem k humánní společnosti nelze stát s nataženou dlaní, zdroje budou stále více vzácné a velmi omezené, proto růst váhy motivačního principu zásluhovosti ve prospěch „vzácnosti a humanity“ se nedá obejít.
Ekologické organizace doplňují předchozí zkušenost o další: „žijeme ve světě po nadbytku – budoucnost přeje „antikonzumní společnosti.“