ÚČET ZA ČÍNSKÝ BOOM PLATÍ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
ÚČET ZA ČÍNSKÝ BOOM PLATÍ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Jan Dusík, náměstek ministra životního prostředí – Právo, Publicistika, 16. listopadu 2006, s. 19
Člověk nemusí přečíst dvousetstránkový hodnotící dokument, aby pochopil, že je čínské životní prostředí nesouměřitelné s Evropou. V důsledku intenzívní těžby hnědého uhlí (největší světový výrobce), intenzívní stavební výroby (související i s přípravami na olympijské hry 2008) a neustále rostoucí automobilové dopravy je znečištěný vzduch patrný ihned při výstupu z letiště. Znečištění oxidy dusíku, síry a prachem je horší, než bylo u nás před rokem 1989. (!!!)
Systém odpadového hospodářství nestačí reagovat na rostoucí spotřebu a většina odpadků končí mimo zajištěné skládky nebo spalovny; třídění odpadků je naprostou popelkou. Dvě třetiny velkých měst a prakticky celý venkov trpí nedostatkem čisté a zdravotně nezávadné vody. Zemědělství nejenže spotřebuje okolo 70 % vody, ale je také jejím nejvýznamnějším znečišťovatelem. Na venkově prakticky neexistuje čištění odpadních vod. Každoročně v zemi dochází k mnoha průmyslovým haváriím, o jejichž dopadech na zdraví a životní prostředí jsou jen velmi kusé a opožděné informace.
Přestože se v některých případech podařilo oddělit křivky hospodářského růstu a zatížení životního prostředí, ve většině hodnot znečištění Čína již v dnešním stadiu rozvoje převyšuje vyspělé ekonomiky. Významný podíl znečištění Čína vyváží, a to jak formou přeshraničního a globálního znečištění (Čína je již dnes druhým největším původcem emisí skleníkových plynů na světě po USA a lze očekávat jejich další růst), tak i prostřednictvím neodpovědného působení svých firem, např. v Africe. (!!!)
Ochranu životního prostředí má na starost Státní správa ochrany životního prostředí (SEPA), v jejímž čele sice stojí ministr, ostatním ministerstvům však není postavena na roveň. Navíc při rozloze státu se svými 250 zaměstnanci nemůže efektivně politiku životního prostředí rozvíjet. Největší problém je ale asi ve spolupráci ústřední vlády s provinciemi, které mají významnější rozhodovací pravomoci a pro které je ochrana životního prostředí výrazně nižší prioritou než hospodářský růst. (!!!)
Dalším slabým místem je faktické naplňování zákonných povinností a účinná kontrolní moc. Řada předpisů, strategií a plánů tak vyznívá pozitivněji než realita (například vládní koncepty harmonické společnosti nebo tzv. circular economy – uzavřeného hospodářství jsou velmi blízké principům udržitelného rozvoje). Velmi nízkou však zůstává i míra uplatnění ekonomických nástrojů, což však vyplývá i z chudoby značné části obyvatelstva.
Lze předpokládat, že rychlý ekonomický rozvoj Číny bude pokračovat. To je zřejmě nutné, zejména co se týče málo rozvinutých regionů v západní části země, kde je přístup obyvatel k energiím nebo čisté vodě značně omezen. Na druhou stranu je zřejmé, že pokud by si mělo spotřební návyky západní společnosti osvojit všech 1,4 miliardy obyvatel, mělo by to katastrofální důsledky pro stav životního prostředí nejen v Číně, ale na celém světě. (!!!!) Zástupci čínské vlády se toto nebezpečí uvědomují a s naprostou většinou doporučení ekonomicky rozvinutých zemí souhlasí. (!!??) Doufejme, že se jim jich podaří co nejvíc uskutečnit a nedopustí hospodářský růst bez přívlastků.